Letos by oslavil sto let a jen stěží bychom našli v minulé generaci herců výraznější tvář, než byl právě on. Měl pověst playboye, kterému však nechyběla inteligence, nadání a značné kouzlo osobnosti. Krásné ženy ho milovaly, publikum šílelo, když přišel na scénu – takový byl Vlastimil Brodský.
Věděli jste, že odmalička obdivoval tanečníka Freda Astaira? A to tak moc, že si neváhal zapisovat všechny krokové variace, které viděl ve filmech. Aby mu to šlo lépe, kupoval si vždy v biografu lístky do první řady. A Vlastimil Brodský pohybově nadaný byl. Když se s rodiči z rodného Valašska přestěhoval do Prahy, začal se stepem. Kromě toho však zvládal i tenis a fotbal. A když už v pozdějších letech života sportovat nemohl, zařadil se alespoň mezi horlivé fanoušky.
Herectví měl v rodině, zpočátku se však toutéž cestou vydat nechtěl
Pokud se o někom dá říct, že má herectví v genech, pak je to právě Vlastimil Brodský. Jeho matka i otec se totiž věnovali ochotnickému divadlu. Ovšem mladého Vlastimila to zpočátku nijak nenadchlo. Teprve jako náctiletý objevil kouzlo Voskovce a Wericha. A když si mohl v roce 1937 zahrát v jejich filmu Svět patří nám (byť jen nakratičko), splnil se mu sen.
Jeho první věší herecké zkušenosti ale příliš příznivé nebyly. Naopak – byly totiž doslova vojenské. Po válce v roce 1950 totiž nastoupil do divadla na Vinohradech. Právě v té době se však z tohoto uznávaného podniku stala armádní scéna, patřící přímo pod velení ministra obrany Alexeje Čepičky. A s tím velením to myslíme doslova, po hercích totiž doopravdy štěkal vojenské rozkazy. Žádný med to tedy pro Vlastimila Brodského zcela jistě nebyl.
Režisérské přátelství, které zformovalo jeho další život
O jedné věci ve svém životě tento Pan herec však vždy mluvil jako o té základní. A sice o svém přátelství s režisérem Zdeňkem Podskalským. Tomu říkal zcela familiérně Podskaláček a právě pod jeho vedením natočil řadu svých nejznámějších filmových počinů. Vše začalo prací na snímku V pátek ráno (1957, středometrážní film), pojednávající o tom, jak se pětičlenná rodina musí vypravit do školy i do práce. O příliš velkou hereckou příležitost tedy neslo.
To se však změnilo, když se Zdeněk Podskalský rozhodl natočit film Kam čert nemůže. Právě tady se Vlastimil Brodský seznámil s dalšími hereckými hvězdami jako byl Jiří Sovák nebo Miroslav Horníček. Velmi brzy je všechny kromě spolupráce před kamerou spojilo také trvalé celoživotní přátelství.
Ovšem herecké etuda pod patronátem Podskaláčka pokračovala. Koneckonců Světáci nebo Noc na Karlštejně Vlastimila Brodského definitivně katapultovaly na piedestal herecké scény. Zůstává paradoxem, že roli Karla IV. málem odmítl. Nechtěl totiž být podle svých slov za hlupáka. A když ji přece jen přijal, přinesla mu mnoho bezesných nocí, během nichž se snažil přijít na to, jak tuto historickou osobnost co nejvěrohodněji ztvárnit. Možná mu trochu pomohlo to, že jeho hereckou manželku hrála ta skutečná – Jana Brejchová. Kdo ví.
Vlastimil Brodský a jeho krásné ženy
Právě Janě Brejchové se povedlo navléknout tomuto bonvivánovi opět manželský chomout. První manželkou Vlastimila Brodského byla Božena (Bíba) Křepelková – tanečnice a pedagožka dějin baletu na pražské AMU.
S ní měl herec syna Marka, s Janou Brejchovou pak dceru Terezu (jde samozřejmě o Terezu Brodskou (52 let), dvojnásobnou držitelku filmového ocenění Český lev). Tereza se narodila v roce 1968, ovšem v jejích dvanácti letech slavné manželství zkrachovalo. Jana Brejchová zamířila k Jaromíru Hanzlíkovi a Vlastimil Brodský se z toho podle slov svých kolegů opravdu dlouho vzpamatovával.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
