Máma onemocněla a zemřela, táta mě do péče nechtěl: Jmenuji se Bára a je mi 32 let. Moje bezstarostné dětství proťala smutná událost. Přišla jsem o maminku, která zemřela po těžké nemoci. Dnes už mám sama děti, tak si ani neumím představit, kdybych je takto opustila. Kdo mi však zasadil další jizvu na duši, byl tatínek. Nechtěl si mě vzít do péče a starat se o mě. Vychovala mě babička, které budu do smrti vděčná.
Máma odešla
Bylo mi pět let, když maminka těžce onemocněla. Jako dítě jsem to nevnímala. Jen musela jezdit k lékaři a do nemocnice. Často jí nebylo dobře a někdy musela v nemocnici zůstat. Měla rakovinu prsu, na což se bohužel přišlo až v dost pokročilém stádiu. Prošla onkologickou léčbou, ale rakovinu se nedařilo porazit. Čím dál častěji musela být v nemocnici, jednoho dne se z ní nevrátila. Ještě jsem to moc nechápala, babička mi vysvětlila, že odešla do nebe a už se nevrátí. Bydlela jsem dál s tatínkem a babička k nám chodila každý den. Maminka mi chyběla, plakala jsem a chtěla za ní. Najednou jsem ztratila bezpečnou náruč.
Táta to vzdal
Většinu času se mnou byla babička, táta chodil do práce. Vím, že to pro něj muselo být těžké, zůstat sám na dítě. I jemu máma jistě chyběla. Dost se zatvrdil, asi to byl jeho způsob obrany. Naštěstí tu byla babička. Trávila u nás celé dny, jednoho dne mi řekla, že teď budu bydlet u ní. Vzala jsem to tenkrát tak, jak to přišlo. Ptala jsem se co tatínek, na to mi řekla, že za mnou bude chodit. Zpočátku opravdu přišel každý den, později už jen třeba několikrát za týden.
Nová maminka
Jednoho dne sebou přivedl paní, představil ji jako Mirku. Vůbec se mi to nelíbilo, žádnou novou maminku jsem nechtěla. Prý teď bude bydlet s tatínkem. Netrvalo dlouho a táta přišel s tím, že budu mít sourozence. Když odcházel, tak jsem slyšela, jak se táta s babičkou v chodbě pohádali. Vybavuji si jen útržky, ale babička chtěla, aby si mě táta vzal a zase jsme byli rodina. Táta nechtěl, že možná později, Mirka toho bude mít s miminkem hodně.
Život s babičkou
Abych to zkrátila, k sobě si mě už táta nikdy nevzal. Narodila se mi sestra a později i bratr. Jako dítě jsem to vnímala jako zradu, táta měl novou rodinu a na mě se vykašlal. Vyrostla jsem u babičky, která se mi všechno snažila vynahradit. Vystudovala jsem vysokou školu, vdala se a mám dvě děti. Babička má už svůj věk, nějaké zdravotní trable a já se jí snažím vše vynahradit a pomáhám, jak jen můžu. Jsem jí vděčná, že se na mě nevykašlala alespoň ona. S tátou mám vlažný vztah, cítím křivdu, protože mě opustil. S přibývajícím věkem asi leccos tátovi došlo a snaží se s námi trávit více času. Se sourozenci se příliš nestýkám, nějak jsme si k sobě nenašli cestu. Snad jednou dokážu tátovi odpustit.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
