Možná jste o tomto problému ještě neslyšeli, možná se u vás v rodině či u vašich blízkých tento nešvar již vyskytl. Ať tak či onak, vězte, že embolie do plicnice je velmi vážné onemocnění, které může vést až ke smrti pacienta. Nejhorší na celém problému je, že fatální následky nastávají mnohdy velmi rychle a dotyčný nemá, i přes rychlou lékařskou pomoc, šanci na uzdravení.
Plicnice je tepna v srdci, která je uložena mezi pravou komorou a levou síní. Představte si srdce jako ovál, který rozčtvrtíte na čtyři díly. Vlevo nahoře je uložena pravá síň, pod ní pravá komora, vpravo nahoře levá síň a pod ní levá komora. Jednotlivé úseky srdce jsou odděleny chlopněmi a zabraňují zpětnému toku krve, čili pracují na tom, aby se krev nevracela zpět z komor do síní. Do pravé síně vede horní a dolní dutá žíla, která s sebou nese odkysličenou krev z orgánů těla. Přes pravou síň a pravou komoru proteče plicnicí až do plic, kde načerpá potřebný kyslík a poté levou síní a levou komoru vstupuje do aorty. Aorta je tepna, která pak rozvádí okysličenou krev po celém těle.
Embolie = proniknutí vmetku
Z laického hlediska lze říci, že embolie je vniknutí vmetku právě do plicní tepny či jejich větví, což vede k porušení krevního proudu. Obávaným a nebezpečným vmetkem bývá nejčastěji trombus, tedy krevní sraženina. O té se dá říci, že jde vlastně o jakýsi „chuchvalec“ nahromaděné a sražené krve, která svou velikostí může způsobit ucpání některé tepny v srdci. A právě podle toho, kterou tepnu uzavře (čím větší trombus, tím uzavře větší průsvit tepny) se dají rozlišit tři druhy plicní embolizace.
Prvotní příznaky
Nejobávanějším a nejzávažnějším druhem plicní embolie je masivní plicní embolizace. Jde o uzavření hlavní větve plicnice trombem, což povětšinou okamžitě způsobuje šok či náhlou smrt. Dochází k náhlé zástavě přívodu krve do těla, což se projevuje úzkostí, pocitem strachu, svíravou bolestí za hrudní kostí a neschopností dýchat. Velmi brzy dochází k poruchám vědomí či psychickým změnám.
Druhým typem, který může nastat, je infarkt plic, což je vlastně jakási „střední cesta“. Působením vmetku nastává nekróza (odúmrť) toho okrsku plicní tkáně, který je závislý na ucpané tepně. Projevuje se dušností, bolestí na hrudi, kašlem s příměsí krve, zrychlenou srdeční akcí, či zvýšenou teplotou.
A poslední, a ve své podstatě nejméně nebezpečné, jsou tzv. plicní mikroembolizace. Jde o proniknutí drobných vmetků, které se plicnicí dostanou až do periferních a nejtenčích větviček plicní tkáně. Příznaky mohou být naprosto nenápadné, takže si jich pacient nemusí ani všimnout, což dotyčný zvládá bez léčby. Problém však nastává, pokud těchto mikroembolizací probíhá několik najednou a za sebou. Takové stavy vznikají postupně a jdou rychle po sobě. Takže to ve svém důsledku páchá podobné škody jako výše popsané typy embolie. Projevuje se bolesti na hrudi či dušností.
Neváhejte a OKAMŽITĚ navštivte lékaře
I když vás problémy s dechem či bolest na hrudi postihnou jednou za čas, neomezují vás ve vašich životech a jinými problémy netrpíte, přesto se nechte raději vyšetřit. Nemoc funguje tak, že uzavřením plicnice dochází k zatížení pravého srdce (tedy pravé síně a pravé komory), kde se krev hromadí a nemůže odtékat. Nemá vlastně kudy. Tím se snižuje srdeční výkon a je jen a pouze otázkou času, kdy si nemoc vybere svoji daň. Srdce nepracuje jako pumpa, není schopno přečerpávat krev, v žilách se hromadí odkysličená krev spolu se zplodinami. Do oběhu se dále nedostává krev plná kyslíku. Přitom léčba existuje, pokud dojdete včas.
Rozpustit trombus je hlavní cíl léčby
V rámci léčby je důležité pacienta zklidnit, zajistit případná protišoková opatření, pokud se šok rozvíjí a zahájit antikoagulační terapii. Tedy takovou, která zabraňuje zvětšování trombu a omezuje možnost dalších embolizací, prakticky snižuje krevní srážlivost. Někdy se může využívat i tzv. trombolýzy. Což je invazivní vyšetření, při kterém se zmenšuje velikost vytvořeného embolu.
Je-li pacient zaléčen a zbaven akutního stádia nemoci, je dobré do budoucna myslet na jistou prevenci nemoci. Vzhledem k tomu, že nemoc nejčastěji vzniká u pacientů po operaci, u žen po porodech nebo u dlouhodobě ležících pacientů, je více než nutné brzy po operaci provádět včasnou imobilizaci. K těmto preventivním programům patří pravidelné cvičení dolních končetin, bandážování dolních končetin. Dále omezit pobyt na lůžku v rámci možností, zapojit dechová cvičení a užívat nadále antikoagulační terapii.
Více článků najdete na portálu mamci.cz