Dceru jsem dlouho podváděla s vegetariánským jídelníčkem: Lhát vlastnímu dítěti se nevyplácí – a to ani v situacích, které vám co do zdraví připadají oprávněné – tak by se asi dal shrnout obsah dopisu, který nám do redakce zaslala čtenářka, která se podepsala jako Danuše.
Máme jí prý držet palce, aby ze všeho nakonec vyvázla s co nejčistším štítem a určitě neopakovat její chybu. A co se vlastně stalo? Přečtěte si o tom v našem dnešním vegetariánském příběhu.
Dceři se přestalo líbit zabíjení zvířat…
…“myslela jsem, že to bude jen dočasné, vždyť v pubertě si takovou fází projde snad každá slečna. Alespoň co mám zkušenosti ze svého okolí. A moc nezáleží na tom, jestli jde o holky z vesnice nebo z města. Prostě roztomilí chlupaťoučcí tvorečkové se nezabíjejí. Bez ohledu na to, jak jim chutná maminčina svíčková. Takže když se stejným požadavkem přišla Danka, moc mě to nepřekvapilo. Neodpustila jsem si sice poznámku jestli by to nepočkalo, když o víkendu jedeme k babičce a plánujeme pomalu pečenou kachnu se vší tou přízdobou (však víte, kolik je práce okolo). Zkonstatovala, že se ráda spokojí jen s knedlíky a zelím, že ty mám taky dobré.
„Tak dobře, babičce si to ale vysvětlíš sama.“ Souhlasila, a i když se rodinný oběd trochu pokazil (a skončil útěkem dcery na zahradu s halasným prásknutím dveřmi), pořád jsem to nebrala jako žádnou tragédii, jen rozhlašovala něco o nevyrovnanosti puberťáků.
Danka mě ale doma překvapila, měla toho už načteného poměrně dost o tom, jak se takový vegetarián stravuje, aby mu nic nechybělo – a to jí ještě nebylo ani 15! Čerpala od kamarádky i z knížek. Neměla jsem nic proti, jen zkonstatovala, že pokud chce vegetariánské verze našich obědů, ať nečeká, že budu v kuchyni od rána do večera, bude mi muset pomoct. Bláhově jsem se domnívala, že ji to díky tomu přejde.
Nestalo se a Danka mě brzy v přípravě některých jídel začala i překonávat. Co na tom, že ještě před rokem nechtěla o nějakém vaření ani slyšel. Ze začátku se mi pořád dívala pod ruce, jestli jí do jejího vegetariánského menu něco nepřidám, ale když se ujistila, že ne, začala jsem mít v kuchyni zase o něco větší svobodu – tedy pokud tam zrovna nebyla nebo si někam odskočila.
Měla jsem strach o její zdraví a dceru jsem podváděla
Jenže i já si mezitím něco načetla. Chybějící vitamíny jsem sice Dance koupila v lékárně, ovšem řada studií se zmiňovala i tom, jak jsou bílkoviny důležité pro ještě se vyvíjející mozek a tělo. Ty živočišné lze prý rostlinnými nahradit jen zčásti. Evoluce a přechod člověka se sběru kořínků k pořádnému lovu určitě neproběhla jen tak, navíc ani nemáme na takovou stravu přizpůsobené trávení.
Dceru jsem pomalu, ale jistě podváděla. Začalo to masovým vývarem přidávaným po kapkách, pak šťávou z masa, namletým masem ukrytým v kaši nebo zeleninové sekané. Těch triků je hodně. Aby dcera nic nepoznala, začal jsem do jídel přidávat víc koření a bylinek a oháněla se asijskou kuchyní, která je podle mého vegetariánům více nakloněna než ta naše tradiční středoevropská.
Šla jsem na to opatrně a dcera mi opravdu věřila. Začala si chválit chuť takto připravovaných jídel a dokonce na ně zvala i kamarády. Měla jsem titul jako matka roku a v koutku duše se jen potutelně usmívala. Vzhledem k tomu, že si nikdo nestěžoval na žádné trávicí potíže ani nic jiného, byla jsem přesvědčená, že určitě dělám dobře. Vždyť rodiče by měli pečovat o zdraví svých dětí, no ne? Kdyby Dance dělalo maso nějaké potíže, tak neřeknu. Ale ničit si zdraví jenom kvůli nějakému ochranářskému rozmaru?
Dcera si našla přítele a chce moje recepty
Stravu jsem jí takhle upravovala pěkných pár let. Pak si však našla přítele – stejného fanatika jako ona sama a během pár měsíců se k němu odstěhovala. Trochu mi to dělalo starosti, ale na druhou stranu – už je dospělá. Udělala jsem pro ni, co jsem mohla, teď už si musí poradit sama.
Bohužel to nebylo tak jednoduché. Stále k nám chodí na obědy (její přítel je jinak docela fajn) a tvrdí, že umím tu nejlepší zeleninovou sekanou nebo kapustovou polévku. Oba si je pochvalují a rádi by si recepty donesli domů. Ano, na jednu stranu z toho mám opravdu škodolibou radost – maso zkrátka nic nenahradí, ale když se nad tím zamyslím, rozhodně to taková legrace už není. A jejich žádosti jsou stále urputnější.
Nejdřív jsem z legrace říkala, že šéfkuchaři svá tajemství neprozrazují, pak jim dala klasické recepty bez mých „tajných ingrediencí.“ Stěžují si však, že to není ono a že tam určitě dávám ještě něco. Svádím to na jejich kuchařskou nešikovnost, ale obávám se, že nakonec budu muset s pravdou ven, dcera totiž rozhodně není hloupá a obávám se, že si nakonec dá dvě a dvě dohromady.
Nevím, co potom budu dělat. Celou pubertu jsme úspěšně překonaly díky našemu vzájemnému dobrému vztahu a důvěře. Tvářila jsem se, že Danku podporuji a přitom jsem ze jejími zády dělala něco takového! Ano, bylo to sice kvůli ní, pro její zdraví (a asi bych to udělala znovu), ale bojím že, že jakmile vyjde pravda najevo, půjde náš krásný vztah úplně do háje.
Jiné dítě nemám a o Danku rozhodně nechci přijít, zvlášť, když s přítelem začínají mluvit o svatbě a o miminku. Na druhou stranu se asi nebudu moct v klidu dívat na to, jak mé vnouče trpí na vegetariánské stravě. Nevím, co mám dělat, ale mám strach, že jakmile moje kulinářské úpravy prasknou, už nikdy nebude nic jako dřív. Co mám dělat? Bojím se, že Danka mým argumentům naslouchat nebude a její přítel už vůbec ne. A z matky roku se stane nepřející a prolhaná semetrika…
Více článků najdete na portálu mamci.cz