Svou kamarádku Sabinu jsem znala od základní školy. Byly jsme nejlepší kamarádky, seděly spolu v lavici, společně si radily, společně opisovaly při písemkách. Když se jelo na školu v přírodě nebo na lyžák, zaručeně jsme spolu spaly na jednom pokoji. Kamarádka mě ovšem zklamala.
V dospívání
Nejlepšími kamarádkami jsme zůstaly i v dospívání, a navzdory tomu, že střední školu jsme studovaly každá jinou, stále jsme zůstávaly v kontaktu. Podnikaly jsme společné výlety i dovolené, pyžamové párty a večírky. Sdělovaly jsme si všechny tajnosti o klucích.
Svědkyní na svatbě
Jedna druhé jsme byly i svědkyní na svatbě. Však taky koho jiného si pozvat, když jsme se znaly odmalička. Jediný rozdíl byl v tom, že já se vdávala po tříleté známosti a svého Toníka jsem znala „jako své boty“, zatímco Sabina si vzala Olivera, kterého znala sotva půl roku, ale byla tak zamilovaná, že si nedala říci ani ode mě, natož od kohokoliv jiného, aby to ještě zvážila.
Život po svatbě
Zatímco já s Tondou vedla „příkladný“ rodinný život, pořídili jsme si 2 děti, o které já se starala, a Toník chodil do práce, Sabina s Oliverem si užívali života plnými doušky, jezdili po světě, pracovali oba na volné noze a s ničím si nelámali hlavu.
Sabinina prosba
A pak se to stalo. Oliver se se Sabinou nejprve rozešel a potom požádal i o rozvod, protože se na cestách zamiloval do nějaké cizokrajné krásky. Sabina se vrátila domů do Čech a neměla kam jít. Přišla tedy za mnou – jako za svou nejlepší kamarádkou – zda bych ji nenechala chvíli bydlet u nás. Moc se mi to nezdálo, přece jen jsme měli malý byt a k tomu 2 děti. Ale řekla, že si co nejrychleji bude snažit najít vlastní bydlení, a tak jsme jí to – společně s manželem – dovolili.
Zpočátku pomáhala v domácnosti
Sabina zpočátku sekala dobrotu, pomáhala mi s vařením i úklidem, občas pohlídala děti, když jsme chtěli s Tondou někam jít. Svůj byt si ale moc nesháněla, nebo to tak aspoň nevypadalo. Pak jsem i já nastoupila do práce, protože mladší dceři byly tři a dostala se do školky.
Svedla mi muže
A Sabina zůstávala doma sama, už nic nevařila ani neuklízela, jen se dívala na televizi, byt ani práci aktivně nesháněla. Navíc já chodila domů později než Toník, a tak se stalo, že mi moje nejlepší kamarádka svedla manžela. To už jsem nevydržela a vyhodila ji na ulici. Zapřísahali se sice oba dva, že to bylo jen jednou, ale moc jsem jim to nevěřila. Tondovi snad budu schopna odpustit, i když to bude běh na dlouhou trať, ale Sabinu už nechci ani vidět, i kdyby se z ní stal bezdomovec.
Takto nešťastně skončilo mé přátelství, které takovou dobu rostlo od dětských let…
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
