V novém domě jako ve vězení: Zpočátku to všechno vypadalo jako pohádka. Oba jsme měli vysoký plat, protože jsme pracovali v jedné nadnárodní firmě v centru Prahy. A tak získat hypotéku nebyl žádný problém. Sehnali jsme pozemek v jedné obci na Praze-západ a nechali si postavit dům na klíč. Již druhý rok jsme se mohli stěhovat do krásného, nového, čistého a voňavého domu.
Všechno vonělo novotou. Byla jsem nadšená. Sice jsme teď do práce museli dojíždět, ale protože jsme pracovali spolu, jezdili jsme jedním autem. Domů jsme se vraceli pozdě večer a trávili tu i celé víkendy, protože jsme si všechno chtěli zařídit podle svého. Nábytek, výzdobu, a protože bylo zrovna jaro, pustili jsme se i do zahrady. Bylo to všechno obrovský relax po vší té intelektuální práci v zaměstnání. Oba nás to bavilo.
Jakmile jsme měli všechno zařízeno, začali jsme se bavit o dětech. Mě bylo 30, manželovi 35, takže takový nejvyšší čas. Domluvili jsme se, že nebudeme ničemu bránit a na miminku můžeme začít pracovat hned. Až se zadaří, půjdu na mateřskou a z jednoho manželova platu to nějak dáme dohromady.
Asi za tři měsíce jsem manželovi oznamovala radostnou novinu – na těhotenském testu jsem měla 2 čárky. Byli jsme šťastní. Celá jsem zářila, všichni to na mě poznali. Nevadily mi ani občasné těhotenské nevolnosti, užívala jsem si těhotenství se vším všudy. Když se malý narodil, vybrali jsme mu jméno Mareček a byli jsme ti nejšťastnější manželé na světě. Zůstala jsem s ním doma a vzala si rodičovskou dovolenou na 2 roky, do té doby jsme si chtěli pořídit druhého drobečka, abych se pak mohla vrátit co nejdřív do práce a pomoct manželovi splácet hypotéku a vůbec vydělávat na všechno to ostatní. Ostatně, výbavička pro miminko také nebyla zadarmo, a všechny ty oblečky, plínky a další potřeby – to mě zpočátku taky překvapilo. Ještě že jsme měli dost našetřeno.
Do dvou let se nám skutečně narodilo druhé miminko – holčička. Dali jsme jí jméno Ema. Popravdě už porod byl mnohem náročnější než ten první, a to jsem si myslela, že to bude pravý opak. Jenže Emička se rozhodla přijít na svět o 3 týdny dřív, potom se ještě přiškrtila pupeční šňůrou, nakonec musela jít ven císařem. Bolelo to mnohem víc než klasický porod, takže vůbec nechápu, jak si tento způsob porodu může někdo vybrat dobrovolně.
Emička také nechtěla zpočátku vůbec pít, musela jsem používat takové ty kloboučky na kojení, pak dokonce přejít částečně na umělou výživu. Byla jsem unavená. Mareček chtěl moji celou pozornost a já ji musela věnovat i Emičce – a možná déle než jemu. Mareček se dostal do období vzdoru a pořád se vztekal, hlavně, aby upoutal moji pozornost. Někdy jsem ho nechala vyvztekat, jindy mu nakázala jít do jeho pokoje a tam se uklidnit… Často jsem taky křičela.
A večer, když přišel manžel – taky unavený z práce – jsem byla unavená a nepříjemná. Já už vážně nemůžu. Dvě děti, zahrada by potřebovala zazimovat, doma udělat aspoň jakžtakž předvánoční úklid. Ale já nic nestíhám a navíc se doma cítím jako ve vězení. Manžel aspoň ráno vypadne do práce, ale já tady musím být pořád. Moc kamarádek tu nemám, jen pár maminek stejně zoufalých jako jsem já. Takhle jsem si to nepředstavovala – ze začátku to vypadalo jako idylka, ale teď – skoro noční můra… Co dělám špatně?
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Vůbec to tak být nemusí. Dnes je spousta rodin, které děti mít nemůžou. Pokud půjdete do extrému, můžete dát své děti k adopci, vrátit se do práce, ke starému životu. …… nebo pochopit, že okna umytá být nemusí, podlaha zametená taky ne, jen když některé z vašich dětí vykouzlí úsměv na tváři. …… a pamatujte… je možné je dát k adopci….
Paní Dano,ano,máte pravdu,paní si stěžuje vlastně na to že má kde bydlet,má dvě zdravé děti,manžela který donese domů peníze,aby se paní mohla věnovat dětem.Považuje to za samozřejmost,ale v mnoha případech tomu tak není.Tato paní ani netuší jak někteří lidé bydlí a žijí skromně,a myslím že ji to ani nezajímá.Rozmazlená dámička která se nudí a touží po klábosení s kamarádkami u kafíčka,místo toho aby dětem vymyslela hry a činnosti.V dnešní době je možné si na okna sjednat firmu,zahrada se taky nezblázní,ta tu bude pořád.Ale děti vyrostou doslova před očima,je potřeba se jim věnovat dokud jsou malé.Co by za to některý z nás dal!Paní má dvě zdrave děti a je zoufalá,a jak píše maminky v okolí taky.Svět se zbláznil!
Nechápu, co je špatného na tom, že celý život dřela, aby se vypracovala tam kde je, pořídila si vše jak chtěla a někdo jí bude dávat rady, ať si představí, jak někteří lidé žijí skromně? No tak ať žijí, každý má možnost se vypracovat, ale paní z příběhu dřela a já vím, co je to dřít v nadnárodní firmě 12 – 18 h času denně !!!! A mozek mít neustále v pozoru!!!Takže plně s paní z příběhu souhlasím, že je vyšťavená a moje rada – byla jsem na tom stejně a po roce, kdy synovi byli 2,5 a dcera na cestě jsem ho dala do soukromé školky-jesle a když se narodila dcera, chodil tam již na celý den a potom i přestup do normální školky byl naprosto v pořádku a když se narodila dcera, ta šla do jeslí hned v jednom roce, sice na 3-4 h denně, ale šla – dejte děti do soukromých školek, udělala jsem to samé, aspoň na 3-4 h denně, neuškodí jim to, jen prospěje (no co, my jsme taky chodili do jeslí od roka, ale my to měli zadarmo, v tom je ten obrovský rozdíl). A ano, můžu se srovnávat – mám obrovský dům, při dětech jsem vystudovala dvě vysoké školy a starám se o vše – já mám manžela v letectví, takže jsem na vše byla ( a jsem doteď, když už děti chodí do 1. a 3. třídy) většinou sama. Vám aspoň přijde manžel domů večer. A být vámi, tak ho zapřáhnu, až přijde z práce, může děti vykoupat a uspat nebo si pohrát. A zazimovat zahradu může i o víkendu, tolik práce to nedá.
Pardon teda,ale rozhodne bych adopci nedoporucovala,to je nesmysl u techto paru,neco jineho je.kdyz zustane matka sama na vse ovsem hlavne bych doporucila si vse predem rozmyslet, jestli chci jedno ,nebo dve deti ,myslim ze v tomto state,kde politici spise hazi matkam i ostatnim lidem klacky pod nohy,lidove receno,jedno dite je az az-hezky den
neumí se radovat z toho, co má , asi nezažila , co je to být nešťastná v pravém slova smyslu.
Paní prosí o radu a pomoc. Sama cítí, že by si asi neměla mít na co stěžovat. Ale něco není v pořádku. Hloupé odsouzení jí není k ničemu. Pravda je, že vše se člověk musí naučit. V práci jste první dny taky neexcelovala. Děti jsou malé a dost brzy za sebou – což asi, možná, byla chyba. Ale teď už je to jedno. Takže moje rada. Nesnažte se být dokonalá ve všem. Některé věci prostě odsuňte na pozdější léta (např. zahrada). Občas vypadněte z domu alespoň na pár hodin. Třeba o víkendu nechte děti manželovi a běžte do sauny, cvičit, fotit cokoli, atd. Prostě, co vás baví. I manžel si může vyzkoušet úskalí péče o děti – že se nejedná o mateřskou dovolenou. Prostě, chce to čas a zkušenosti. Věřte, bude líp.
Měla jsem to co Vy, na starost 2 děti, dům a zahradu a ještě jsem u toho pracovala z domu, můj ex byl velká dršgrešle, tak kdybych nepracovala, tak bych sotva měla na to kafe s kamarádkou. Neměla jsem žádnou mateřskou, myslím, to tak, že bych byla jen na MD a nepracovala,těsně před každým porodem jsem makala z domu a následně hned po něm. Já Vás chápu, pokud partner stojí za Vámi a máte ho ráda važte si ho. Můj ex byl byl hňup, chodil na rady k mamince. Větu to budeš pořád vydělávat tak málo, asi nikdy z hlavy nedostanu a to jsem měla na starosti 2 děti( cca 3 roky a 10 a ještě na rodičáku). No tak si našel milenku, protože děti ho nebavily, při společných akcích pro děti byl téměř vždy znuděný. No když to s milenkou prasklo rozvedla jsem se.
Ja pani chapu,svet se ji obratil vzhuru nohama.Vse se toci jen kolem deti. Manzel ji prijde vecer domu s nicim ji nepomuze,dozaduje se vecere a i manzelskych povinnosti. Na vse je sama a s detmi 24h denne 7 dni v tydnu 365 dni v roce jiz treba 3 rokem…. nema chvilku jen sama pro sebe,aby se zrelaxovala. Verim,ze deticky miluje,ale je toho proste na ni moc. I ona potrebuje byt chvili sama. Ona pece o deti s vekovym rozdilem 1-2 roky je velmi fyzicky i psychicky narocna.
No jo, klasická zelená vdova, která navíc asi nepoznala v životě nikdy nic špatného, takže nerozezná, že se má pohádkově. Děti jsou zdravé, manžel od ní neutekl, bydlení mají podle svých představ, peněz dostatek… no tragédie.
Co děláte špatně?
Nevážíte si toho co máte. V lepším případě proto, protože si to neuvědomujete.
Tak si to uvědomte a važte si toho. Taky byste mohla být sama, bydlet v podnájmu, na který by padla polovina vašeho příjmu z dvanáctihodinových směn v nesmyslné práci 🙂
Nebo mít jedno vymodlené dítě s nějakou vrozenou nevyléčitelnou nemocí. Co třeba downův syndrom?
Já nevím, že si každá stěžuje když je doma s dětmi.Proč si je teda pořizují? Já jsem se rozhodla, že si je nepořídím vůbec a svět se rozhodně nezblázní.
zkuste mrknout na Katku Královou a začněte svým dětem trochu rozumět
Proboha co nestíháte, nechápu.
Milá Jindřiško, jste nesmírně statečná žena. Všechno Vás to muselo stát velké úsilí a dneska jste doma s dvěma dětmi, které od Vás vyžadují pozornost. Je to hodně náročné a stresující, i když někdy také zábavné a nabíjející. Znovu píšu, že není legrace postavit dům, pracovat a potom odrodit 2 děti, které jste si naplánovali. Do toho všeho jistě chcete nějak žít a vše prožívat s manželem, který má ale navíc také své potřeby. Možná je má někdy bez ohledu na Vás, protože si to vše neumí plně dobře představit, jak velké úsilí denně vynakládáte a jakou to dá práci. Je zbytečné Vám tady radit, jak do toho, aby bylo zase lépe. Jistě víte, kde hledat pomoc. Osobně se Vám klaním a přeji Vám, abyste znovu našla sama sebe a své štěstí. Doufejte prosím, že jste teprve na začátku svého života. A život je moc hezký. Se vším, co k němu patří, ačkoli se někdy můžeme cítit jinak. Přeji Vám, abyste našla pro Vás všechny “to pravé ořechové” a znovu jste se mohla radovat. Velmi Vám to přeji a držím Vám palce. Z
Mila Zdenka, dakujem Bohu ze existuju taki mili a dobri ludia ako ste Vy. Ja tu pani chapem a je super,ze dokazete takto uzasne povzbudit. Zazila som neraz podobne pocity, ale ja sa viem s utrpenim vzdy dobre vysporiadat, lebo ak sa nechcem zblaznit, tak mi nic ine neostava:) Vsetko prejde, deti vyrastu a zivot sa zvolni. Cas na seba sa tazko hlada pri vsetkych tych povinnostiach a problemoch,ale raz to vyjde:) Vsetkym co nestihaju a nevladzu zelam vela sil energie a trpezlivosti.
Zhmotnění úsloví “pálí ji dobré bydlo” 🙂
Doporučuji být í nadále pořádně protivná na manžela, hodně si stěžovat, to by bylo aby to neskončilo rozvodem. Barák pak prodáte kvůli vypořádání SJM, odstěhujete se do města do 1+1 a budete konečně šťastná 😀
Co děláte špatně? Nic. Prostě se máte až moc dobře a nikdy jste se fakticky nesetkala s žádným pořádným problémem. Proto je hledáte tam, kde nejsou a vykládáte jak je to hrozně všechno náročné. Modlete se, aby vás minuly opravdové problémy života. Važte si všeho co nyní máte, protože to tak nemusí být napořád. To je vše.
Také moc nechápu na co si paní stěžuje. Takový je prostě život…já jsem ovdověla..bylo mi 38 let a na krku 2 děti. Rodiče už jsem neměla..takže na vše sama a také jsem to zvládla
Nějak nerozumím, proč si paní stěžuje a na co vlastně. Vždyť i s dětmi se dá dělat spousta věcí. Navíc mají v dnešní době všechno dost ulehčené…….pračky, sušičky, jednorázové pleny, mraky spotřebičů atd., které jim hodně usnadňují a urychlují práci. Nevím, nechápu to. Možná měla zůstat u jednoho dítěte, ale asi by si stěžovala taky.
Milá Markéto,
nejsem zvyklá posílat komentáře k článkům a už vůbec ne na maminkovských webech, ale ten Váš mne zaujal. Jednoduše řečeno – to je život se vším všudy. Ale vlastně ne – mohlo by být daleko hůře (např. vážné nemoci nejbližších). Uvědomte si (i když si myslím, že to vlastně víte), že jste finančně dobře zajištěná, máte dvě zdravé a určitě krásné děti, manžela, který o Vás stojí atd. V katalozích vypadá vše trošku jinak – bezproblémově a krásně. Ale reálný život je jiný – má své + i -. Já taky patřím mezi Ty, které baví práce, zahrada, domácnost (ta je tedy nutnost) a ještě mám pocit, že musím pomáhat ostatním. Ale to nejcennější co máte je Vaše rodina. A ty dva broučky si užijte – važte si toho, že je máte. Hrozně rychle život letí a děti Vám budou stárnout pod rukama. Vím o čem mluvím. A to, že úklid domácnosti ani zahrady neuteče je svatá pravda. Jen si na ni člověk musí přijít sám. Mezi námi je asi dost velký věkový rozdíl, ale děti ještě tak velké nemám (11 a 18). Ten starší, kterému je 18 se mi narodil v 31 a s manželem jsme oslavili už stříbrnou svatbu.
A Vy ostatní, milé dámy,
nebuďte některé tak tvrdé a kritické. Markéta si prostě ten rodinný život a mateřskou, asi i pod vlivem médií, tisku apod., představovala poněkud lehčeji. A slušné peníze, vydělávané v nadnárodní firmě, určitě nejsou zadarmo.
Omlouvám se za křestní jméno. Můj komentář je adresovaný k článku Jindřišky.
Nechápu, proč hned paní musíte odsuzovat. Možná se jen trošku potřebovala vypovídat, sama přiznává, že se má relativně dobře, ale chybí jí společnost. Třeba by bylo moc fajn naložit děti do auta a zkusit jet s nimi do dětské herny, kde se dá sednout si i s kávou a nechat děti chvíli pohrát si. Paní by si tam možná našla kamarádku s podobným steskem. Všechno uteče jak voda, i tyto trápení jednou skončí, za chvíli půjdou děti do školky a školy a čas, strávený společně doma, bude čím dál vzácnější. Uvidíte, ještě budete vzpomínat na chvíle, kdy těch “povinností” nebylo tolik a nemusela jste denně vyjíždět s dětmi z domu, rozvážet je po kroužcích a večer psát úkoly…
Každý bolístka jednou přebolí…Hodně sil a brzy co nejlepší přítelkyni, se kterou si budete moct popovídat, postěžovat si, probrat takové ty ženské záležitosti…bude líp…
Milá Jindřiško, i když se Vám to nezdá, ale právě prožíváte nejlepší období svého života. Věřte, že za deset, patnáct let Vám bude po těch malých dětech smutno, budete chodit do práce a budete muset stihnout po práci všechno kolem domu a s dětma přípravu do školy, večeře, svačiny, spoustu prádla a řešit jejich problémy. Je to o tom co si zvolíte – buď si řeknete mám štěstí protože mám zdravé děti, hodného muže, pěkné bydlení a budete spokojená. Nebo budete hledat ty nedostatky, chyby, kdo hledá vždycky nějaké najde. Je to Vaše volba. Nějak mi chybí zmínka o nějaké babičce, třeba by mohla pohlídat jedno odpoledne v týdnu nebo o víkendu, abyste si mohla oddechnout.
Nic nedelate spatne,to je zivot!To je materska!Galeje,nervy,unava.Az pujdete do prace tak to prejde..Taky to nekdy nedavam,ale predstava,ze moje deti budou mit nekdy 15 a na matku si ani nevzpomenou,me utvrzuje v tom,ze si je musim uzit..?
Ahoj.Byla jsem na tom podobně. Okolí nechápala jak můžu být nespokojená,když mám zdravé děti,hodného manžela,barák.. takže má rada( teď radím,ale musela jsem se to taky učit) nebát se říct si o pomoc,nemusíš být ve všem dokonalá, domluv si s manželem třeba jen 2h volna pro sebe a jdi třeba bazénu. Ale chce to pravidelnost.Budes se mít na co těšit.
Tak nějak netusim, kde je problém? Paní je na mateřské s dvěma dětmi, je jasné, ze materska není flakacka. Řekla bych, ze mít barák a s nim spojené starosti, jsou rozhodne ty lepší starosti. Prala bych takovým lidem zažít situaci, kdy by neměli penez nazbyt, žena napr samozivitelka, dítě vážně nemocné, apod. Nevím na co si paní stezuje. Tak má žít v bytě, ve kterým není tolik prace. Každá žena na mateřské se někdy muže citit odloučená od společnosti. Ale když mají finanční možnosti, proč si paní neporidi chuvu alespoň na 1-2 dny v tydnu, starší dítě nedá do skolky? Co mají říkat matky s těžce nemocnymi dětmi bez partnera, mají hluboko do kapsy…?
Jedním slovem nevdecnost, navic není všem dnům konec. Jednou rodičovská skončí a paní se do prace vrátí.
Vážená, zahrada se fakt nepodělá, když ji jeden dva roky nezazimujete. A když nebude vánoční úklid, tak se to taky nezblázní. Domov a děcka potřebujou hlavně spokojenou mámu. Takže si vyhnat z palice ty pitomý představy, co jak musí bejt, a odpočiňte si a hoďte se do klidu.
Manželství je past sama o sobě ?? zachraň se kdo můžeš ???⛷
Jak já Vás chápu. Postavila jsem krásný dům a dokud jsem byla bezdětná, moc se mi líbilo bydlet sama v domě, vše jsem zvládala včetně dojížděni do práce a péče o 2 psy. Pak se mi narodila dcera a to mi pochopitelně dost změnilo životní styl a priority. Už to prostě nejde. V obci kde žijeme také nemám moc kamarádek, lidé tu mají velmi odlišnou mentalitu, když jedeme do Prahy na nějaké společné hraní s dětma, jedeme 2 hodiny tam a 2 zpátky. V prosinci se stěhuju zpátky do Prahy, do 2+1. Nemůžu slovy popsat, jak se těším, radost mi nekazí ani to, že za dům nedostanu ani tolik, co jsem do něj nasypala. Negativních komentářů si nevšímejte, myslím, že je píší zejména ženy, které neví jaké to je, starat se sama o dům, zahradu a malé dítě/děti. Vychovaly děti v bytě, ale hlavně že machrují. 😉
Nevím,ale moje maminka vychovala tři děti, když jsme byli malí,neměla automatickou pračku,nebyly jednorázové pleny a jiné různé pomůcky ,otec ji nikdy s ničím nepomohl,spíš naopak.Nebydleli jsme v novém luxusním domečku,ale ve starém baráku bez teplé vody ,peněz nebylo nazbyt a vím,že to měla opravdu hodně těžké,ale všechno zvládla a nikdy,absolutně nikdy si nestěžovala.Vůbec tuto mladou maminku neodsuzuji,částečně ji i chápu,ale asi by si potřebovala projít takovýmto očistcem,aby si začala vážit toho,co má.Toť můj názor.
Velice dobře Vás chápu, Jindřiško. To, co prožíváte jsem prožívala také. Je to kolotoč kolem dětí a prakticky nic jiného. Někdy máte pocit, že když si chcete utrhnout chvilku času sama pro sebe, tak vlastně okrádáte děti a tak podobně… To jsou běžné pocity všech maminek a já osobně nechápu, proč Vám zde píší i lidé, kteří děti nemají a také muži. Nikdo z nich Vás nemůže v žádném případě pochopit. Být totiž matkou 24 h denně, je naprosto něco jiného, než si někteří myslí. Já osobně jsem se po druhém dítěti velice těšila do práce. Doma všichni berou to, co děláte, jako naprostou samozřejmost, ale pokud pak najdete zaměstnání, které Vás bude bavit a motivovat, bude Vás všechno zase o něco víc bavit a nabíjet. Nyní jste v mateřském kolotoči, který je pro Vás psychicky náročný, někdy je dobré, když si najdete nějakého koníčka, který Vás nabije novou energií. Já si například při rodičovské dovolené založila webové stránky a věnovala jsem se dětem i novým článkům.
Nevím podle mě dneska lidi jednají ukvapeně, každý chce mít za každou cenu děcka, protože to je běžné ve společnosti , aniž by si ujasnili, zda je to co opravdu chtějí… Za každou cenu chce většina lidí děti a neuvědomuje si, co to obnáší, čeho všeho se musejí vzdát.Je tu možnost mít třeba i jen jedno, což není taková zátěž… Ženská se teď nudí a cítí se v pasti, ale co čekala při péči o dvě děti? Měla počítat s tím, že mateřská na nevím kolik let bude obnášet být doma s potomky a starost o ně…Kdyby si nechala jen jedno dítě mohla by už být v práci a věnovat se nejen pořádně synkovi , ale i svým koníčkům…Já bych to řekla tak, že když byla pitomá, tak ať si to teď vyžere a hledá možnosti , jak se ze situace dostat a zpříjemnit si ji…Nic jiného ji nezbývá, pokud se na ty děti nechce vykašlat.
Pro pana Jana,na co si ta zenska stezuje? Decka ma zdravy,s manzelem jsou taky zdravi, porod vzdycky zustane porodem… majou prachy,barak,zahradu,…co vic by chtela? Proste se nudi a poradne nevi co chce. Zenska s deckama dycky zustane doma… ja mam to samy co ona..akorat mam syna s adhd,a to je teprve mazec! Ale su stastna,ze to vsecko mam.a manzel odjizdi rano v sest do prace a prijizdi v sedm vecer. Srovnej si to v hlave a bude to vsecko v poradku.a bud rada,ze este nechodis do prace,to ti teprve zacne kolotoc!
To je zase závistivých komentářů a hrdinek roku. Je těžké mít děti tak brzo po sobě, vím jak je náročné rodit císařem, a navíc když na vás doma čeká batole se svým období vzdoru, růstem zoubků…Smiřte se s tím, že teď prostě nebudete mít doma ideálně naklizeno, jakmile vám děti dovolí, tak si trochu odpočívejte a na přerostlou trávu na zahradě, neumytá okna a podobné se vykašlete, s tím může manžel pomoct o víkendu. Ono i být sama se dvěmi malými dětmi je dost psychicky náročné, ale pořád si říkejte, že hlavně že jsou zdravé, že je máte a že za pár let odrostou a budete jen na vše s láskou vzpomínat, jak byly úžasné a jak jste se měli krásně :-). Až budou větší, tak zahradu a velký prostor oceníte. Máme v domě těžce nemocné dítě, pokaždé když si nad něčím ohledně dětí začínám zoufat, tak si na něj hned vzpomenu, svoje děti obejmu a nic není problém.