Manžel chce další děti, ale já ne: Vdávala jsem se poměrně mladá. Můj manžel byl vzdělaný člověk a katolík. Nijak však praktikování víry nepřeháněl, i když pár zásad dodržoval. Krátce po svatbě se nám narodila první dcera. Postupně přibyly ještě další dvě děti. Poslední těhotenství bylo náročnější a měla jsem i nějaké zdravotní potíže, ale nelituji, více dětí jsme si přáli.
Já už více dětí nechtěla
Po třetím porodu však nastal problém. Já už více dětí nechtěla. Pokusila jsem se s manželem promluvit na téma antikoncepce. Jeho reakce mě však šokovala. Prý se to neslučuje s jeho vírou a klidně by chtěl další dítě, pokud by se zadařilo. To já už ale nechci. Cítím, že tři je tak akorát. Jenže s manželem není řeč. Antikoncepce prý není přirozená, a pokud přijde další dítě, je to prostě vůle shora. Za žádnou cenu si to nenechá vymluvit. Moje argumenty, že poslední těhotenství nebylo úplně bez problémů a co když se něco stane a skončí to špatně, vždy smete ze stolu. Od té doby se můj vztah k němu změnil.
Cítím se tlačená někam, kam nechci. Děti mám ráda, ale ty tři mi stačí, nemáme hlídání, manžel se vrací z práce až večer a na mě tu leží vše. Chci se dětem také věnovat, miminko potřebuje hodně péče a mám strach, že ostatním by se nedostávalo takové pozornosti, jaké si zaslouží. Potom jsme tu také já, děti rostou a já se chci také věnovat sama sobě a nastoupit do zaměstnání. Momentálně se vše točí jen kolem dětí. Manžel tyto argumenty nechápe, prý rodinu zajistí, tak kde je problém. Jako tatínek je skvělý, dětem se věnuje, jak může.
Tajně antikoncepci
Už jsem ve fázi, kdy jsem se objednala ke svému gynekologovi a zvažuji možnost, že si nechám napsat antikoncepci a budu ji tajně brát. Vím, takové lži ideální nejsou, ale já už opravdu nevím, jak situaci řešit. Manželské povinnosti plním jen s nechutí, snažím se vyhnout plodným dnům a každý měsíc doufám, že nejsem těhotná. Pořád věřím, že dospějeme k nějakému kompromisu a manžel mě konečně pochopí.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Původ problému vidím v závislosti na víře, nejen Boha nebo třeba globální oteplování, ale každou víru, ideologii motivující člověka k určitému konání. Tím se mnohdy zakrývají také vlastní nedostatky, pohodlnost, nechuť akceptovat jiného, nezodpovědnost. Zodpovědný člověk respektuje fakt, že může mít pouze tolik dětí, kolika dokáže zajistit solidní životní podmínky na odpovídající společenské úrovni. To musí zvládat sám a nepřehazovat svůj podíl, břemeno zodpovědnosti, jenom na partnera.