Zdroj foto: en.wikipedia.org

Může se to stát každému z nás. Zasáhne ruka osudu a my budeme potřebovat rychlou pomoc. Nebo také může každý z nás být svědkem neštěstí, při kterém bude nucen první pomoc poskytnout. Ať tak či onak, nikdo z nás neví, co se stane v příští vteřině, je tedy v našem zájmu a zájmu okolních lidí, umět poskytnout první pomoc. Jak správně provést kardiopulmonální resuscitaci?

Co se týče první pomoci, jde o soubor jednoduchých a účelných opatření, které mohou být poskytnuty kdekoli, kýmkoli a komukoli. Slouží k záchraně člověka a každý občan je povinen první pomoc poskytnout.

První pomoc může být předlékářská či lékařská. Pro laika je důležité znát právě tu pomoc předlékařskou, jelikož pomoc lékařská spadá do rukou lékařů rychlé záchranné služky a následné péče v nemocnici. Budeme-li mluvit o kardiopulmonální resuscitaci, která může být v rámci první pomoci běžně prováděna kýmkoli a komukoli, kdo ji potřebuje, je důležité vědět několik nutných informací.

KPCR = kardio – pulmo – cerebrální resuscitace

Tento složitý název vznikl spojením latinských slov a označuje obnovu srdce (kardio), plic (pulmo) a mozku (cerebrum), tedy životně důležitých orgánů. V případě, že k obnově těchto funkcí nedojde do 5 minut od zástavy dechu, dochází k postupné odúmrti mozkové tkáně. Jelikož právě mozek, jako první, reaguje na nedostatečný přísun kyslíku.

KPCR se provádí tehdy, pokud je porušeno dýchání, způsobeno neprůchodností dýchacích cest.  Příčinou tohoto stavu může být zapadlý jazyk, cizí těleso v dýchacích cestách, úrazy hrudníku či hlavy, infarkt nebo otrava alkoholem, drogami či houbami.

Člověka s poruchou dechu lze poznat podle toho, že buď lapavě dýchá, bledne a začínají se projevovat první známky cyanózy. Tedy vlivem nedostatku vzduchu se nejprve na konečných částech těla začne objevovat modrofialové zbarvení. Velmi často tento stav přechází v bezvědomí.

Jak správně resuscitaci provést?

Smyslem a cílem správné kardiopulmocerebrální resuscitace je zprůchodnit dýchací cesty. Jako první se provádí tzv. trojitý manévr. Ten spočívá v provedení tří základních úkonů, bez kterého nelze resuscitaci provést. Nejprve zakloníte hlavu, poté předsunete dolní čelist, čímž se uvolní jazyk a pak sevřete nos a otevřete ústa nemocnému. Tím si připravíte prostor na zahájení umělého dýchání.

V případě, že důvodem zástavy dechu je zapadlý jazyk či vdechnutí cizího tělesa, již první dva úkony někdy postačí k obnově dechu. Je-li však příčina vážnější, je nutné zahájit umělé dýchání.

Umělé dýchání provádíme pouze tehdy, pokud pacient vůbec nedýchá. Poznáte to tak, že přiložíte buď ruku na (ne)zvedající se hrudník, pokud si nejste jisti, přiložte ucho k nosu nemocného a posloucháte, zda dýchá.

Umělé dýchání lze provádět třemi způsoby. Buď z úst do úst, z úst pouze do nosu, anebo u malých dětí, kdy anatomické rozměry dítěte umožňují, aby ústa dospělého obemkla nos i ústa dítěte, lze provádět i z úst do úst a nosu dítěte současně.

Každé umělé dýchání, po provedení trojitého manévru, začněte 2 rychlými vdechy. Pohmatem zkontrolujte tep na krku a dále pokračujte v dýchání, cca 16 dechů za minutu, což je průměrné množství dechů dospělého člověka za minutu.

Každý vdech provádějte se stisknutým nosem pacienta a snažte se o hluboký dlouhý vdech. Těžko bude někdo měřit kapacitu plic, tedy jaký má jeden vdech objem vzduchu, ale obecně lze říci, že pokud vdechnete téměř plnou kapacitu plic, dávka bude dostatečná.

Zároveň je nutné provádět spolu s dýcháním nepřímou srdeční masáž. Nejprve si nahmatáte mezi žebry konec hrudní kosti, proplete si prsty a budete stlačovat hrudník v tomto místě do hloubky asi 4 cm. Masáž provádíte tak, že si k nemocnému co nejblíže kleknete na kolena. Sám pacient leží na zádech na rovné podložce a vaše ramena by měla směřovat kolmo k hrudníku nemocného.

Provádění nepřímé srdeční masáže spolu s dýcháním vyžaduje poměrně velké úsilí. V případě, že resuscitujete sami, provádějte počet vdechů a stlačení hrudníku v poměru 2:15. V případě, že máte pomocníka, kdy jeden jen dýchá a druhý pouze stlačuje, je možné resuscitaci provádět v poměru 1:5.

Každá první pomoc by měla být prováděna tak dlouho, dokud se buď neobnoví dýchání, nebo dokud nepřijede RZP. V každém případě, znát alespoň základy provedení první pomoci, by měla být dnes pro každého již samozřejmost. Nikdy totiž nevíme, kdy nás bude někdo potřebovat.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na