Děti si nového tatínka našly samy: Můj život byl zpočátku zcela nenápadný, řekla bych až nudný. V 29 letech jsem se vdala za svého dlouholetého přítele, po roce se nám narodila dcera, za další dva roky chlapeček. Byli jsme taková normální rodinka.
Problémy
Jak už to ale tak bývá, ani nám se nevyhnuly problémy. Nejprve to byly klasicky problémy finanční. Protože jsme měli dům na hypotéku a při mé mateřské prakticky vydělával jen manžel, museli jsme začít dost šetřit. Když už se nám to zdálo neúnosné, začala jsem aspoň na částečný úvazek pracovat, nejprve z domova, potom i částečně z kanceláře.
Děti
O děti bylo v dobu mého zaměstnání postaráno zčásti ve školce, zčásti hlídala babička, někdy kamarádky. To se manželovi moc nezamlouvalo, hlavně proto, že se u nás doma střídalo „příliš“ mnoho lidí. Ale jak jinak to skloubit, to mi neporadil.
Práce na plný úvazek
Když konečně nejen Jarmilka, ale i Mireček nastoupili do školky, mohla jsem se vrhnout do práce na plný úvazek. Děti ale byly často nemocné, a tak jsem více času trávila doma na nemocenské než v práci. Navíc jsem bývala večer tak unavená, že jsem ani neměla chuť plnit ještě nějaké manželské povinnosti.
Problémy v sexu
Tím se zřejmě naše problémy ještě vystupňovaly. Kromě finančních problémů tu byly ještě problémy intimní. Ty už manžel řešil tu a tam nějakou bokovkou, ale vždycky se vrátil domů ke mně a k dětem.
Těhotná milenka
Jednou to ale nevyšlo. Jeho partnerka otěhotněla a dala mu nůž na krk. Rozhodl se pro ni, protože já mu nůž na krk nedala, jen jsem ho vyprovodila z našeho domu, jen ať jde, kam ho srdce táhne. Nejvíc to odnesly děti. Vůbec nechápaly, proč tatínek od nás odešel.
Já byla taky na dně, ale nad vodou mě drželo to, že se musím postarat o děti. O žádného dalšího chlapa jsem nestála a už vůbec jsem nechtěla otčíma pro svoje děti. To raději zůstanu sama a budu se věnovat jen jim.
Dětská hra
Zatímco já to myslela vážně, děti jako by se na mně domluvily. Vždy mi nenápadně někoho představily, ať už to byl učitel ze školy nebo pošťák. Já jsem jejich hru prohlédla až po několika měsících. Ale dál jsem se tvářila, jakože o ničem nevím.
Soused odvedle
Jednou mi však představily pána ze sousedního domu. Byl asi tak ve stejném věku jako já a měl v péči holčičku o něco starší, než byla Jarmilka. Jmenoval se Martin a dcera byla Zuzka. Dali jsme se do řeči a z rozhovoru vyplynulo, že jeho pro změnu opustila manželka, protože už ji nebavil ani on, ani starat se o dítě. A tak zatímco on chodí do práce, dcerka je ve škole, a odpoledne pak spolu dělají úkoly, o víkendech nákupy a výlety.
Navrhla jsem, že bychom mohli výlety dělat spolu. A tím to začalo. Po výletech už jsme společně dělali i víkendové nákupy a pak jsme se sestěhovali do našeho domu. Ten Martinův se budeme snažit pronajmout a tím vydělat tolik potřebné peníze na splácení obou našich hypoték…
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
