Manžel se fláká po neschopenkách: Náš vztah i manželství se zpočátku vyvíjely docela normálně. Po třech letech vztahu jsme se vzali, pak jsme si pořídili tři děti. Oba jsme pracovali, na rodičovské dovolené jsme se dokonce střídali, což bylo v tehdejší době téměř rarita, aby byl muž na rodičovské. Všechno fungovalo tak, jak má, neměli jsme si nač stěžovat.
Manželovy neschopenky
Postupem času – a je to samozřejmě způsobeno tím, že oba stárneme – jsme častěji nemocní. Občas musíme absolvovat i nějakou menší operaci. Na tom by nebylo nic divného, kdyby můj manžel najednou z ničeho nic nebyl jen doma na různých neschopenkách, protože přechází od jednoho doktora ke druhému. A do práce se vrací opravdu jen na minimální dobu, aby mohl čerpat zase další nemocenskou.
Práce, děti, domácnost
Já zatím pracuji na plný úvazek, starám se o všechny tři děti a ještě o celou domácnost. Manžel – i když je doma s nějakou banalitou – neudělá prakticky nic. Veškeré uklízení, praní, žehlení, vaření i péče o děti, domácí úkoly i učení se s nimi ponechává na mně, protože je údajně nemocný. V poslední době jsem ho doma viděla maximálně sledovat televizi, číst si nebo hrát hry na počítači.
Peníze až na prvním místě
Další problém je v tom, že z nemocenské nepřinese domů tolik peněz. Takže už se nám stalo, že jsme ke konci měsíce měli problém vyjít. Ne že bychom neměli třeba na jídlo, ale už opravdu nezbylo na zaplacení kroužků pro děti ani na nové oblečení nebo boty, které zrovna potřebovaly. Nemluvě o tom, že už jsme několik let nebyli na dovolené, protože jednak na ni nezbyly finance, a za druhé byl manžel i o prázdninách nemocný.
Kde jsem udělala chybu
Marně hledám, kde jsem já sama udělala chybu, protože do nějakého věku, dejme tomu 45 let, byl manžel docela v pohodě, stonal minimálně a do práce chodil rád. Já to respektovala a většinou jsem po něm ani nechtěla pomoc v domácnosti, protože mi bylo jasné, že moje práce nevynese tolik peněz, abychom splatili hypotéku, takže zase já se postarám o chod toho ostatního. Ale přibližně od jeho 45. narozenin je jako vyměněný. Přemýšlela jsem i nad tím, zda není vyhořelý, a proto pořád nemocný, jenže on by nešel na vyšetření k psychologovi ani za nic.
Co mám dělat
Obracím se tedy na vás, čtenáře, s otázkou, co mám dělat? Jak se mám k manželovi chovat? Jak ho mám motivovat a k čemu vůbec? Nerada bych se totiž dostala do situace, že bychom neměli na placení hypotéky, faktur apod., nebo že by k nám dokonce zavítal exekutor…
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
