Dcera nám dělá ostudu: S manželem máme jen jedno dítě – dceru Simonu, protože pak už se mi nepodařilo otěhotnět. Přestože byla jedináček, snažili jsme se ji vychovávat co nejlépe a nerozmazlit ji. Byla často na návštěvě u příbuzných, kde měli více dětí, a tak si s nimi mohla podle libosti hrát a učit se od nich i jiným sociálním dovednostem, než jaké by získala doma jen s rodiči.
Premiantka
Je známo, že jedináčci stejně jako prvorození chtějí být ve všem nejlepší. Nejinak to bylo s naší dcerou. Ve škole byla Simča premiantkou od začátku. Měla samé jedničky až po devátou třídu. Pak se přihlásila na gymnázium a bez problémů se tam dostala. První dva roky studovala poctivě, sice už ne na samé jedničky, ale vyznamenání měla vždycky.
Zlom ve třetím ročníku
Ve třetím ročníku najednou nastal zlom. Bylo to určitě tím, že se zamilovala do své první lásky. Nevím, kde toho kluka potkala, ale měla ho plnou hlavu a pořád o něm mluvila. Bohužel to nebyl kluk ze spořádané rodiny, spíš naopak. Tetování, cigarety a občas alkohol bych možná ještě byla ochotná tolerovat, ale on sklouzl i ke drogám.
Drogy
Simona místo, aby ho odsoudila anebo se mu snažila pomoct se závislostí bojovat, tak ho obhajovala, že to měl v životě těžké, že na něj rodiče kašlali atp. Pořád mi přitom slibovala, že sama drogy nebere a brát nebude. Netrvalo to ale dlouho, její přítel jí dal drogy zkusit a ona zatím jen ty měkké užívá s ním.
Beznaděj
S manželem jsme byli bezradní, protože Simča právě dovršila 18 let, a byla tedy plnoletá a my jsme nemohli prakticky nic dělat. Jen doufat, že se z toho vzpamatuje, rozejde se s ním a začne život pro ni důstojnější. Vše se bohužel podepsalo i na jejím prospěchu, místo jedniček a dvojek nosí na vysvědčení trojky a čtyřky. Ani maturita tak není jistá. Navíc má příliš mnoho zameškaných hodin. Na třídní schůzce vždy jen pokrčíme rameny, je plnoletá, nemůžeme ji nutit. A i kdybychom na ni zavolali policii, tak ta také nic nezmůže.
Vězení
Nakonec to dopadlo ještě hůř, než jsem čekala. Protože Simoninu příteli došly peníze na drogy, začal krást. Nejprve u svých rodičů, pak na ulici, pak dokonce v přestrojení přepadl pobočku pošty. A Simona byla s ním, takže mu vlastně dělala komplice. Pro policii nebylo obtížné je vypátrat, zvlášť když se po činu zhulili, jak zákon káže. Za čas byli oba odsouzeni natvrdo ke 2 letům vězení. A tak si Simona místo maturity na vysněném gymnáziu odpykává trest v ženské věznici. Jediné, co je na tom pozitivní, je to, že je odloučena od svého přítele. Ale kdoví, jestli se po odpykání trestu k sobě nevrátí. Jsem její máma, a tak ji chodím navštěvovat i do věznice, ale kolik nocí už jsem kvůli ní probrečela, to se asi ani nedá spočítat. Pořád si říkám, co jsem udělala špatně? Co jsem v její výchově zanedbala, že teď, když se na ni kdokoliv zeptá, musím mlčet nebo si něco vymyslet?
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Nic jste špatně neudělala. Obviňovat se za nezdárnou dceru nemá smysl. Já to mám obráceně. Skvělý syn a říkám si co jsem udělala dobře. Jen jsem měla větší štěstí než Vy.