Bratr využívá rodiče: S Petrem jsme měli normální dětství. Jako správní kluci jsme dělali samé vylomeniny. Měnit se to začalo až s pubertou. Zatímco já začal chodit na brigády, měl jsem spoustu zájmů, Petr byl pecivál. Na brigádu by ho nikdo nedostal, dostávali jsme kapesné a ani ho nenapadlo vydělat si také nějaké své peníze. Celé dny proležel u televize. Po skončení základní školy jsem šel na střední školu a Petr do učení. Učení mu moc nešlo nebo spíše byl líný se učit, hloupý nebyl. Po dvou letech přešel jinak, protože na to zkrátka kašlal. Já dokončil školu a ihned si našel zaměstnání. Časem jsem potkal svou současnou ženu, odstěhoval se a zařídili jsme si vlastní bydlení. U Petra tomu bylo jinak.
Problémy už na škole
Druhou školu dokončil s obtížemi a velkou tolerancí učitelů. Kdo by čekal, že si najde ihned zaměstnání, tak by se spletl. Šel se přihlásit na pracovní úřad, a že si bude shánět nějakou dobře placenou práci. Přitom jako řemeslník, kterých je dnes nedostatek, by to až takový problém nebyl. Jen samé výmluvy. Hledání mu vydrželo více než půl roku. Mezitím se povaloval doma nebo vyrážel s kamarády za zábavou, doma s ničím rodičům moc nepomohl. Mamka okolo něj kmitala, vyvařovala, prala a on nebyl schopný pomoci ani s některými domácími pracemi.
Nechává se živit rodiči
Když jednoho dne s velkou slávou nastoupil do svého prvního zaměstnání, tak jsem myslel, že se osamostatní nebo bude alespoň našim přispívat na domácnost. V práci vydržel sotva měsíc, prý je to velká dřina za takové peníze a vůbec kolektiv mu nesedl. Opět se octnul na úřadě a našim na krku. Takhle se to opakovalo ještě několikrát, jeho nejdelší pracovní poměr trval rok. Teď už nějakou dobu opět nepracuje. Snažil jsem se s rodiči promluvit, ale marně. Máma ho pořád jen omlouvá, že je tak sám, v práci má smůlu, musí mu přece pomoci a kdyby měl nějakou šikovnou ženu, že by se jistě snažil. Pár přítelkyň bylo, ale všechny jeho vztahy velmi brzy skončily, když dotyčné dámy zjistily co je bratr zač. Pokud se nezmění, tudy cesta také nepovede.
Bratrovi táhne na třicet a pořád bydlí v „mama hotelu“. Co mu také chybí? Finančně nepřispívá, ještě ho rodiče dotují. Táta už ztrácí trpělivost, ale pořád ještě mlčky trpí, aby neměl zle s mámou. Petrovi by prospělo, kdyby tomu rodiče udělali přítrž a musel se sám postavit na nohy. Já už to vzdal, bratrovi to takhle vyhovuje a nic ho nenutí změnit své návyky. Jenže jednou tu rodiče nebudou a co potom.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
nic moc