Střídavá péče byla náročná: Kdybych to mohla nějak vrátit zpět, určitě bych to udělala, a to zejména kvůli našim dětem. Byli jsme spolu s manželem 8 let, ale asi tak poslední 4 roky to manželství moc neklapalo. Těžko říct, čí to byla vina, asi nás obou. Prostě jsme se k sobě nějak nehodili. On byl spíš extrovert a pořád by někam chodil, bavil se, jezdil na dovolené atd. Já jsem spíš introvert, nevadí mi být doma a číst si knížku, dokonce je to pro mě lepší než trajdat po nocích někde po večírcích.
Klidný rozvod
Když jsme se rozváděli, byli jsme s tím oba srozuměni a nijak jsme se nehádali, nic si nevyčítali. Prostě ukázkový rozvod. Soudkyně se nás dokonce ptala, proč se rozvádíme…
Zvolili jsme střídavou péči
Ovšem kamenem úrazu byly naše dvě děti. Byly ve věku 7 a 5 let, tedy ještě docela malé. Dcera chodila do 1. třídy, syn do školky. Chtěli jsme pro ně to nejlepší, a tak jsme se dohodli na střídavé péči. Střídali jsme se po týdnu.
Nejhorší to bylo ze začátku, kdy děti vůbec nechápaly, proč není maminka s tátou pohromadě a proč se mají po týdnu stěhovat jednou za mámou a jednou za tátou. Střídavá péče je možná dobrá pro rodiče a zdá se zpočátku i spravedlivá, ale když na to nahlížím zpětně, vůbec se nehodí pro děti a zvlášť pro takto malé děti.
Praktický dopad
Děti si musely každý týden nosit oblečení (některé) a oblíbené hračky s sebou za mnou nebo za jejich tátou. Kačka si musela nosit všechno učení, protože – i když se nám povedlo bydlet tak, aby to od nás obou měla do školy zhruba stejně daleko – se musela učit u mě i u táty. Jedno pyžamo měli u mě, jedno u Erika. Kartáček na zuby jeden u mámy a jeden u táty. A tak to bylo se vším.
U mě měli volnější režim, protože i v rodině jsem byla ta, která jim víc ustupovala a víc dovolovala. Manžel, tedy teď již bývalý manžel, byl spíš ten přísnější. O co víc byl benevolentní k sobě, o to víc byl přísný na děti. Ovšem naše děti to potřebovaly, jako protiváhu ke mně.
Stesk po rodině
Kačka často u mě plakala, protože se jí stýskalo po tátovi, a u Erika zase plakala, že se jí stýská po mně. Někdy plakala i proto, že se jí stýskalo po celé rodině, jak jsme byli předtím. Ríša tolik neplakal, protože z toho neměl rozum, a taky je to kluk a některé věci si jako druhorozený ani tolik nebere… Ale viděla jsem na něm, že je smutný, a to zvláště ve chvílích, kdy jeho starší sestra pláče. Jako kluk to nedal tolik najevo, ale já jako máma to stejně vycítila.
Návrat je nemožný
Bohužel návrat k naší původní rodině nebyl možný. Erik si brzy našel přítelkyni, kterou si po pár měsících i vzal. Děti jsme měli stále ve střídavé péči, a Alena s tím byla srozuměná, děti si na ni nestěžovaly, protože na ně byla hodná. Já jsem taky hledala nového partnera, nejen pro sebe, ale i pro děti, aby měly nějaký mužský vzor kromě svého otce. Otce bych jim nikdy nahradit nechtěla, protože jsem věděla, jak ho mají rády a jak na něm visí. Zatím jsem ale bez partnera, protože to vždy na něčem ztroskotalo – buď jsem nebyla spokojena já, nebo nechtěl děti, nebo se dětem nelíbil… No, snad na někoho pořádného taky narazím.
Jak děti rostou, i střídavá péče je snesitelnější a pláče je čím dál tím méně. Někdy si ale říkám, že jsme s tím rozvodem měli ještě nějaký rok počkat a vydržet – už kvůli nim.
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Tak,proč se rozvádíš-Náno ?
Klasický zbytečný a hloupý rozvod. „Na někoho pořádného snad taky narazím“ – Pořádného už měla, ale poslala ho pryč a přenechala(rozvod nejspíš spustila ona sama a po čase teď uvažuje, že by manžela chtěla zpět) jej jiné pořádné a rozumné ženě, která si ho bude vážit a držet.
Z článku se nedozvídáme, když tedy střídavka není spravedlivá pro děti a byla náročná, co by tedy bylo spravedlivé a nenáročné.
Pro děti nebyla náročná střídavá péče, ale rozvod. Střídavá péče není samozřejmě dobré řešení, nejlepší řešení by bylo se nerozvádět. Ale i tak je střídavka menší zlo než výlučná péče, která v případě, že je soudem nadělen tátovi víkend s dětmi jednou za 14dní, z něj udělá víkendového strýčka(bez reálné možnosti své děti vychovávat. Děti potřebují zažít s rodičem zvládání potíží a běžný každodenní režim, Ne jen bezstarostný a sváteční víkend). Děti si i tak při výlučce nosívají mezi rodiči svoje hračky, musejí mít dva kartáčky, pyžama, atd.
Ve své nerozumnosti ublížila nejvíce svým dětem a také sama sobě.
Střídat by se měli rodiče , když se rozvedli , proč by měli děti pendlovat sem tam ,pláčou trpí celou situací ,když je to tak skvělé ať se mění jen rodiče .Jsem zvědavá jak dlouho by je to bavilo. Děti se jen trápí musí se cítit hrozně navíc jsou poměrně malé. Nechci dětem upírat ani jednoho z rodičů ,ale přehazovat si je jak horký brambor musí se cítit vykořeněné neví vlastně kam patří strašný pocit