Lidé často říkají: nejsem schopný/á odpustit. Nemohu odpustit svému bývalému, nebo současnému partnerovi, svojí kamarádce nebo rodičům. To, co mi udělali je až příliš zlé a z toho důvodu si nezaslouží, abych jim odpustila. Věděla jste ale, že pokud skutečně odpustíme tomu, kdo nám ublížil, ulevíme tím především sami sobě?

1. Zlobu nosíme sami v sobě

Člověk, kterému kdysi druhý ublížil má dvě možnosti. Buď se pokusit pochopit toho druhého (v případě, že to jen trochu lze), nebo tu zášť držet v sobě. Osobně bych vám doporučila spíše první variantu. Jedinec, který vám ublížil už pravděpodobně na celou situaci dávno zapomněl, zatímco vy se jí stále dokola zabýváte. Pokud se na to podíváte z tohoto úhlu pohledu, vlastně tím neděláte nic jiného, než že tomuto člověku dáváte až příliš velkou nadvládu nad vaším citovým životem. Není proto jednodušší si z celé situace odnést nějaké ponaučení a jednou provždy odpustit?

2. Škodíme si tím i do dalších vztahů

Dokud neodpustíme svým bývalým protějškům, nikdy nebudeme moci navázat plnohodnotný vztah ani v budoucnu. Staré rány vás budou pronásledovat a v každé další podobné situaci vás znovu doženou. Proto myslete na svou budoucnost, celou situaci zkuste znovu přehodnotit a odpusťte. Ne proto, abyste uklidnili člověka, který vám ublížil, ale z toho důvodu, abyste vy sama byla šťastnější.

3. Soustředíme se na negativní emoce

V případě, že v sobě nosíme zášť a zlobu vůči jedinci, který nás ranil, dáváme až příliš mnoho prostoru negativním emocím. Aby byl člověk šťastný a spokojený, měl by se soustředit především na tu pozitivní stránku života a nabíjet se těmi pozitivními emocemi.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na