Někdy se to prostě stane. Chtě nechtě dojde k situaci, kdy si celkový stav člověka žádá operativní zásah. Pominu situace náhlé, které vyžadují okamžitou lékařskou pomoc a tudíž velké rozmýšlení anestezie pacienta vlastně ani nečeká. V takovém případě je nutné především zachránit život člověka a sáhodlouhé vybírání toho či onoho druhu uspávacího elixíru, se nekoná.
Jde-li však o stav, který není příliš akutní a tedy situaci, kdy je operace plánovaná, pacient má větší čas a prostor na zodpovězení otázek, které ho napadají. Krom jiného, důležitý je i výběr vhodného anestetika. Ten sice pochopitelně není ve vaší režii, správný druh, množství a dávku určuje jen a pouze anesteziolog. Ve vašem zájmu je vědět, jaké jsou vlastně druhy anestezií, jaké mohou mít nežádoucí účinky a co vás bude během operace čekat.
Anestezie není jen znecitlivění
Správnou formulí pro výraz anestezie je znecitlivění, ale ta krom toho, že umrtví danou část, způsobí i analgezii, tedy odstraní bolest a dále navodí resuscitaci, čili opětovné probuzení z anesteziologického spánku.
Anestezie může být místní, kdy dochází k znecitlivění jen určité části těla (kořen jazyka, část končetiny, nebo polovina těla). Nebo také celková, při které pacient skutečně usíná a je tím znecitlivěno celé tělo. Dochází k amnézii (pacient si na průběh operace nepamatuje), již zmíněné analgezii a anestezii.
Místní anestezie
- Povrchová – kdy se pomocí spreje znecitliví povrchová část těla (např. kořen jazyka při endoskopických vyšetřeních) nebo formou zmrazení dojde k znecitlivění, čehož se využívá u výškrabu bradavic
- Infiltrační – anestetikum se vstřikuje jehlou do okolí místa, ve kterém se bude provádět daný zákrok, cca po pěti minutách začíná anestetikum působit a využívá se třeba při kožních minioperačních výkonech, kdy je jinak pacient normálně při vědomí
- Svodná – v tomto případě se anestetikum vpravuje mimo operační pole, tedy mimo místo operačního zákroku, a to v blízkosti senzitivních pletení
- Spinální – anestetikum se vpravuje do oblasti páteřního kanálu, čímž se znecitliví pouze dolní polovina těla. Toho se využívá při operacích malé pánve (typický je císařský řez či menší gynekologické operace), případně při operacích dolních končetin
Výhody místní anestezie
Velkým kladem je možnost pacienta být stále při vědomí. Pacient vnímá a slyší, co se kolem něho děje, je schopen komunikovat s lékaři, případně i vidět (má-li odvahu) průběh operace. Riziko pooperačních komplikací je tudíž téměř nulové. Většina pacientů odchází hned po výkonu domů, v případě spinální anestezie o něco déle. Přesto je ale tento druh anestezie lékaři hojně využíván, jelikož představuje pro pacienta menší riziko pooperačních komplikací.
Celková anestezie
Jsou však situace, které vyžadují celkové uspání pacienta, což se provádí též několika způsoby.
- Inhalační – tehdy se anestetikum vdechuje ve formě plynu či par, a to pomocí speciálního anesteziologického přístroje, při tomto typu anestezie musí být pacient zaintubován, čili musí mít zavedenou endotracheální kanylu do dýchacích cest, aby při relaxaci svalů nedošlo k zapadnutí jazyka
- Žilní – jde asi o nejčastěji používaný druh celkové anestezie – intravenózně je vpravováno anestetikum do těla nemocného, výhodou je rychlý nástup účinku a možnost okamžitého dodávkování potřebného množství anestetika
- Nitrosvalová – anestetikum se vpravuje do svalu
- Rektální – v tomto případě je anestetikum vpravováno do těla nemocného přes konečník
Výhody celkové anestezie
Pacient celou, dlouhou a náročnou operaci, prospí a probudí se, až je po všem. Hrozí zde sice vyšší riziko komplikací, zvracením a nevolností počínaje, a bolestmi hlavy či ospalostí konče, ale v mnoha situacích jiná volba není. A spousta pacientů ráda obětuje dva dny nevolnosti, za cenu zdraví a vyléčení prvotního problému.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
