Amniocentéza je invazivní diagnostická metoda, která slouží zejména k odhalení postižení plodu. Co to znamená, co vše se dá zjistit a jaká má tato metoda rizika? Na to se budeme snažit odpovědět zejména těhotným maminkám, kterým byl tento zákrok doporučen.
Kdy se provádí a proč
Amniocentéza jako odběr plodové vody se provádí nejdříve po ukončeném 15. týdnu těhotenství, protože dříve by nebyla bezpečná. Provádí se z těchto důvodů:
- genetické vady jsou rizikové z důvodu rodinné nebo osobní anamnézy, tj. matka nebo otec dítěte mají v rodinné anamnéze výskyt postiženého dítěte (např. Downovým syndromem), nebo se rodičům již postižené dítě narodilo;
- na ultrazvukovém vyšetření je patrné, že plod se nevyvíjí tak, jak by se vzhledem ke stáří a okolnostem vyvíjet měl;
- vyšel pozitivní výsledek biochemického (triple) testu nebo kombinovaného testu (ultrazvuk a krevní testy), tzn., výsledek svědčí pro postižení plodu a amniocentéza jej má potvrdit, nebo vyvrátit.
Jak se provádí
Odběr plodové vody je sám o sobě nebolestivý, protože se provádí tenkou punkční jehlou a odebere se opravdu jen nepatrné množství vody (do 20 ml). Navíc je celý výkon sledován ultrazvukem, aby lékař nepoškodil plod.
Rizika amniocentézy
Přesto se jedná o invazivní zákrok, který má svá rizika. Mezi nejčastější patří: odtok plodové vody, krvácení z dělohy, vyvolání kontrakcí dělohy, proniknutí infekce do dělohy, poškození plodu (k tomu by však při zkušeném lékaři dojít nemělo). Asi 1 % těhotenství kvůli provedené amniocentéze končí zánikem plodu.
Podstoupit amniocentézu, nebo raději ne
Tady vše záleží na rozhodnutí matky. Každá matka může jakékoliv vyšetření odmítnout. Pokud jste si jistá (např. z důvodu víry, vyznání apod.), že si necháte i postižené dítě a vychováte jej, jak nejlépe budete umět, pak je zbytečné chodit na amniocentézu. Pokud však chcete mít jistotu, že vaše dítě nemá chromozomální vady, pak jedině amniocentéza a následný rozbor plodové vody a kultivace buněk vám dá stoprocentní výsledky.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
