Všichni máme za sebou více či méně stupňů škol a zažili jsme, jaké to je, když nám učitelé tykají nebo vykají. Jak je tomu dnes? A co jednotlivé přístupy znamenají?

Vykání vs. tykání směrem od učitele k žákovi

Na základní škole je běžné, že učitel žákům tyká, a to na prvním i druhém stupni. Přestože děti na druhém stupni jsou vlastně stejně staré jako děti nižších tříd víceletých gymnázií, kdy je běžnější vykání.

Na střední škole většinou existují dvě skupiny profesorů – ti s kamarádštějším přístupem studentům tykají, ti „přísnější“ studentům vykají. Ve vykání je určitá vážnost a také připravuje studenty na nástup do běžného života, kde jim v obchodě, na poště či v bance také budou zaměstnanci spíše vykat.

Na vysoké škole se již studentům jednoznačně vyká a oslovují se „pane kolego“ či „paní kolegyně“, i když jsou třeba v prvním ročníku a rozhodně se nemohou cítit jako kolegové zasloužilého docenta či profesora.

Vykání vs. tykání směrem od žáka i učiteli

V současné době se poměrně dost rozšířilo tykání žáků učiteli. Jak v mateřských školách, tak na základních školách, dokonce i na jejich druhém stupni. Na jednu stranu to posiluje kamarádský vztah učitele a žáků a samozřejmě to vyžaduje od učitele udržet si autoritu pomocí jiných prostředků, než je vykání. Na straně druhé to žáky nenaučí úctě k autoritám (nemáme na mysli přehnanou úctu, ale takovou tu přirozenou úctu), ani je to nepřipraví na běžný život (Nemůžu např. přijít do banky a říci: „Ahoj, tak mi zřiď ten běžný účet…“).

Problém nastává zejména na druhém stupni. Děti se dostávají do puberty, a pokud učiteli tykají, dovolí si mu říci mnohem více, než kdyby mu vykali. Stejně tak problémový může být pro dítě přestup mezi školami. V jedné se učitelům vyká a na druhé tyká nebo obráceně.

2 největší problémy s přechodem tykání a vykání

První problém spatřuji v tom, když žák základní školy, kde učitelům tyká (a oni jemu samozřejmě rovněž), přechází z páté třídy na víceleté gymnázium, kde bude učitelům vykat a oni jemu v převážné většině také. Je to velký skok a velký nezvyk. Dítě se musí aklimatizovat na jiný styl výuky, zvyknout si na dojíždění do školy a ještě vstřebat jiný vztah mezi učitelem a žákem.

Druhým velkým problémem je to, když žák druhého stupně ZŠ přechází mezi školami, a to ze školy, kde se učitelům vyká, na školu, kde se učitelům tyká. Takovýto žák v pubertálním věku bude mít ještě mnohem více potíží přijmout „volnější“ vztah s učitelem.

A jaký máte názor na tykání ve škole vy? Měli jste raději, když vám učitelé tykali, nebo vykali?

Více článků najdete na portálu mamci.cz

10 KOMENTÁŘE

  1. Učitelům i profesorům jsme vždy zásadně vykali a tykání zásadně odmítám. Na druhou stranu jsem měl vždycky lepší pocit z toho, když mi dospělý tykal (až na jedinou výjimku staré latinářky nám tykali všichni středoškolští profesoři). A v pracovním životě jsme si mezi vrstevníky tykali a vyhovovali mi, když mi tykali i starší a nadřízení kolegové, cítil jsem se lépe. Z neosobního vykání vždycky vyzařoval pro mne pocit strachu až nezvládnutí situace či úkolu.

  2. Žák by učiteli rozhodně tykat neměl – a to nikde ! Učitelé by žákům měli tykat na základce , kde je oslovují i křestními jmény , na středních školách by se mělo vykat – každý každému , navozuje to vzájemnou úctu , respekt a akademickou atmosféru .

    • Mně se zdá přirozené vykat lidem kteří mi vykají a tykat těm kteří mi týkají. Ale každý to může mít trochu jinak :).

  3. Starším se vždy bez vyjímky vykalo (vyjma rodičů či prarodičů – navíc i zde bylo běžné vykání, zas tak dlouho to není, co se zde pravidla uvolnila).
    Co se týče škol (a to jsem školní lavice opustil nedávno) bych zachoval toto rozdělení:
    MŠ – pedagog dítěti tyká, dítě vyká
    ZŠ – totéž jako MŠ
    SŠ/SOU – zde bych nechal na zváženou jestli zachovat styl ze ZŠ nebo zavést oboustranné vykání.
    VŠ – vykání

    Zásadně jsem tedy proti tykání učitelům, přijde mi to nezdvořilé.

  4. Bohůš Stejskal v Kurvahošigutntag vykal pouze ženám, starým lidem a úředníkovi z ministerstva. Jinak všem automaticky tykal.

  5. Já se upřímně těším (a kéž bych se toho dožil) až tenhle středověký přežitek z češtiny konečně vymizí, jako vymizel z jiných jazyků. Např. z angličtiny. Je to jenom berlička pro hlupáky. Ten, jehož autorita je zasloužená a přirozená, vykání nepotřebuje. Ten kdo si ji nezaslouží pak vykání zneužívá aby si dodal sebedůvěry a vážnosti. Na druhou stranu pokud se někdo při tykání chová jako buran a při vykání ne, pak je to povrchní hlupák a/nebo nevychovanec a je možná lepší že se to projeví hned. U dětí školou povinných pak jejich vyjadřování nevypovídá nic o nich samých. Je to buď chyba výchovy doma, nebo nepřijatelným chováním učitele, vůči kterému se žáci často cítí bezmocní, a pak pro neznalost a nedostatek zkušeností prostě „vybuchnou“. Z vlastní zkušenosti vím že ti hloupí, nepříjemní a mstiví učitelé (naštěstí menšina) vystupovali vždy nejupjatěji. Tím prosím vás na nikoho neútočím, je to jenom můj soukromý názor a osobní zkušenost.

  6. Učitelům má žák/student zásadně vykat. Na ZŠ učitel ať žákům tyká a i na střední škole bych to nechal.
    Nezapomenu na to, když nám třídní na gymnáziu 4 roky tykal a po maturitě v okamžiku předání maturitního vysvědčení začal vykat. V tu chvíli maturita pro nás skutečně znamenala zkoušku z dospělosti.

  7. Jestli zde mohu vyjádřit svůj názor, tak to vidím takhle. Na MŠ by měli učitelé dětem tykat a děti by jim měli vykat, ikdyž dovedu si představit, že mnoho děti ve věku tří let neví, že nějaké vykání vůbec existuje, takže zde bych to nechal volněji podle situace. Co se týče ZŠ, jak na prvním tak druhém stupňi, by měli žáci učitelům vykat a učitele žákům tykat a oslovovat je křestním jménem (já osobně jsem nesnášel, když mě spolužáci nebo učitelé oslovovali příjmením) Vždy křestním jménem! Co se týče střední školy, tak jsem se setkal s různými učiteli, kteří to dělali po svém. Pro mě osobně nejpříjemnější bylo, když mě učitelé oslovovali křestním jménem a vykali mi zachovávalo to mezi námi profesionalitu a úroveň středoškolského vzdělání jakou si zaslouží mít, zároveň tím, že mě nazývali křestním jménem jsem si nepřipadal, jako bych šel na úřad, ale skutečně k učitelům tohodle ražení jsem měl největší respekt a úctu a nedovolil bych si u nich vyrušovat a dělat „bordel“ a z mé strany pro prokázání větší úcty oslovením pane/paní učitelko si myslím, že je dostatečně zvýrazněna autorita, byl jsem rovněž nejvíce pozorný a nejvíce jsem se toho naučil. Dal bych to vpodstatě pravidlem, ikdyž vím že někde by to prostě nefungovalo. Když mi učitel tykal tak mi připadalo, že se ke mě chová povýšeně, nechová ke mě žádný respekt, a nebo se snaží navodit přátelskou atmosféru, o kterou Já až na vyjímky (jako například tělocvik) nemám zájem. V nematuritních předmětech mě to až tak nevadilo. Nebral jsem je tak vážně, ale v předmětech maturitních mě osobně to vyloženě vadilo, tím že mi nevykali ve mě nevzbudili takový dojem a zájem a Já to učivo nebral tak vážně. U učitelů, kteří mi tykali a uráželi mě dále pak zhazovali, nazývali hanlivými výrazy jsem tyknul rovněž jako na sebeobranu pod výhrůžkou, že si na ně budu stěžovat u ředitele v případě, že toho nenechá. U nás ve třídě to bylo vždycky tak, že u učitelů, kteří nám vykali jsme se chovali daleko lépe než u učitelů kteří nám tykali (ve většině případů). Nikdo to officiálně nikdy neřekl a nemuselo to být vyloženě jenom tímto, ale myslím si,že to na danou situaci mělo velký vliv. Vykání a oslovování mě slovy: pane a (mé příjmení) mi už přišlo zbytečné možná ve 4. ročníku, kdy už mi bylo 19, ale v prvním, kdy mi bylo 15 určitě ne. Na VŠ jedině vykání tady není o čem.. Já osobně jsem vždy proto, aby si dané dvě osoby buď navzájem tykali nebo vykali. Na takové to půl na půl jsem alergický jediné, kde je to na místě je ZŠ, přičemž obě strany by se měly zdravit Dobrý den a Nashledanou. Rovněž nesnáším, když tchýně, tchán týká manželovi nebo manželce svého syna nebo dcery a nechávají si vykat(někdy dokonce i v manželství trvající déle než 20 let!). Dokud nejsou manželé, tak pokud je daný člověk mladý (pod 18 let) tak ANO jinak vzajemné vykání nebo tykání. Rovněž nesnáším, když nadřízenému člověku podřízený vyká a nechá si od něj tykat. Většina kolegů si týká navzájem a ti, co se tolik neznají si vykají. Jiná varianta by neměla existovat atd. atd… Souhlasím s komentářem na demnou, že vykání je přežitek ze staré doby a myslím si, že za pár generací vymizí(stejně jako v angličtině). Vykání vyvolá zbytečné problémy a situace, které by jinak nemuseli nastat. Do 15. století vykání v češtině neexistovalo, myslím si, že i dnes by se bez něj dýchalo lépe. Jasně není možné, aby patnáctiletý hoch oslovoval osmdesátiletého může slovy: „Čus vole“ (například). Muselo by to být všechno v naprosté slušnosti a zdvořilosti, která se dá uskutečnit i u tykání. Např: mladý člověk by mohl svou úctu ke starší osobě vyjádřit slovy: Ahoj, dal by sis kávu? A starší osoba by to mohla pojmout trochu otrněli např. Nazdar, dáš si kávu? Do té doby než se to stane, by to mělo mít nějaká určitě pravidla. Omlouvám se a vím, že tohle bylo trochu mimo mísu, ale ono to s tím souvisí.

Vložit komentář

Vložte prosím komentář!
Vložte zde prosím jméno