Jmenuji se Lenka, máme tříletou dceru Elišku, bydlíme v domečku a finančně nestrádáme. Nejspíše by nám nic nechybělo, nebýt problému s tchýní. Preferuje vnučku od švagrové, tedy její dcery. Holky jsou podobně staré, Barborka od švagrové je o půl roku starší. Když se Barborka narodila, byla to velká sláva, tchýně ji koupila k narození zlaté náušničky a hned druhý den byla v porodnici. Neustále o ní mluvila a u švagrové byla pečená, vařená. Chápala jsem to, bylo to první vnouče. Čekala jsem, že stejnou radost bude mít i z Elišky, ale co následovalo, mě opravdu zabolelo. Proč jen tchýně upřednostňuje jedno vnouče před druhým?!
Eliška jako by neexistovala
Když se narodila Eliška, tak manžel hned volal tchýni. Její reakce však byla poměrně vlažná. Oba nás to zabolelo. Co nás však dostalo, že se na ni ani nepřišla podívat do porodnice. Po příjezdu domů jsme ji několikrát zvali na návštěvu, vždy se na něco vymluvila. Elišku poprvé viděla až jí byly 3 týdny a nedonesla jí nic, ani obyčejný dudlík. Dlouho se nezdržela, prý musí běžet ke švagrové, pomoci s malou. Hrozně mě to mrzelo, už kvůli manželovi, kterého to zabolelo.
Když jsem jezdila po městě s kočárkem, tak jsem jí občas potkala, jak nese navařené jídlo nebo drobný nákup švagrové. Někdy jela jen tak s kočárkem, že vzala Barborku ven, aby se švagrová prospala. To víte, že mi to bylo líto, mě to nikdy nenabídla, ale nejsem dcera, tak ke mně nemá takové pouto, to jsem chápala.
Nejhorší je, že k nám skoro nechodila, museli jsme ji vždy několikrát zvát, než teda přišla. Elišku v kočárku si vzala za celou dobu jen dvakrát. Jinak neměla moc zájem. Rozdíly dělala i v dárcích na Vánoce a k narozeninám.
Teď, když už je Eliška větší a rozumnější, tak si ji babička jednou za čas vezme ven. S Barborkou chodí pomalu každý den. Já to po ní nežádám, s Eliškou ráda trávím čas, ale mrzí mě to kvůli manželovi, který samozřejmě ty rozdíly vnímá. Také ale hlavně kvůli Elišce, která se začíná ptát, proč s ní babička netráví tolik času jako se sestřenicí. Se švagrovu se stýkáme, holky si rozumí, všechno si poví, takže Eliška samozřejmě ví, kde všude byla Barborka s babičkou. Ptá se, proč taky nemůže být u babičky celý víkend. Popravdě už nevím, jak jí na to mám odpovědět. Manžel se s tchýní snažil promluvit, ale bylo to dost bezpředmětné, tchýně si vede svou.
Pořád se po babičce ptá
Nechápejte mě špatně, nechci znít jako ukřivděná a závistivá. Já po ní žádné pravidelné hlídání nežádám, ani nakupování dárků. Mrzí mě to vůči Elišce, která by chtěla s babičkou trávit více času a nechápe to. Také manžel je z toho, jaké tchýně dělá rozdíly, smutný. Abych řekla pravdu, už se mi nechce vymýšlet pro tchýni nějaké omluvy, když se Eliška pořád po babičce ptá a pláče. Jen bude velká škoda, až se Eliška po babičce ptát přestane a vztahy tak budou narušené.
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Kamenné srdce u babičky bohužel ne vyměníte, Nedělejte nic vic nad ramec nutnosti, neproste tchyni několikrát, stači jednou a dost ,LEPŠI BUDE S TCHYNI MINIMALIZOVAT VZTACH, ne ve zlobě, ale tak nějak v klidu ji odstavit na druhou kolej a nic nevysvětlovat ani komentovat, Bylo by ideální kdybyste někde v sousedství měli nějakou starší pani ,kterou by dcera zdravila, někdy prohodila par Hezkých slov a takový srdečný usměv cizi“ babičky“ by byl balzámem na dušičku vaši dcer, Přeji slunce v duši Inka
🤦♀️ dítě od dcery je holt dítě od dcery.
Nechápu o co stěžovatelce jde, má svoji mámu a svoji rodinu co ji mají rádi, tak proč se vtírá tam, kde o ni nestojí…
I kdyby porodila manželovi 1o děti, bude vždy přivandrovalec ~ nemůže na pouto máma/dcera/vnučka to je neprůstřelná trojka 😆😆😆
To je toho, moje matka upřednostňuje děti mého bratrance – tedy svého synovce, před našimi. Lásku si nevynutíte!
U nás také jak přes kopírák – teď se role obrátily. Dcera vyrostla a babička jí vůbec nezajímá – co by také – pro ní cizí ženě – vyprávěla, když se o dceru nikdy nezajímala a neví o ní vůbec nic. Smutné ovšem je – že ta preferovaná vnučka od dcery teď nemá na babičku čas. Ale každý svého štěstí strůjcem a pro mě ponaučení, jak se v budoucnu jednou ke svým vnučkám chovat.