Ačkoliv se to zdá málo pravděpodobné, i takové rodiny se najdou. Seznámí se dva lidé, přičemž jeden je věřící (lhostejno, zda katolík, evangelík nebo jiného vyznání) a druhý je ateista. Společně jim to může klapat, pokud jsou dostatečně tolerantní, ovšem problém může přijít ve chvíli, kdy si pořídí děti.

Společná výchova

Výchova dítěte musí být hlavně společná, jednotná a stanovovat stejné hranice, aby dítě nebylo zmatené. Sejdou-li se tedy v jednom manželství věřící s nevěřícím, je na čase ihned si ujasnit, jakou výchovu poskytnou svým dětem. V zásadě je možné sáhnout po některé s následujících variant:

  1. Nevěřící rodič přestoupí také na víru a dítě budou vychovávat společně k víře.
  2. Věřící rodič bude dítě vychovávat k víře (křest, modlitby, návštěva bohoslužeb), nevěřící rodič se těchto záležitostí vůbec nebude účastnit. Neměl by je ale ani nijak negativně komentovat.
  3. Rodiče se dohodnou, že budou dítě vychovávat zatím „bez víry“, aby se mohlo v dospělosti svobodně rozhodnout, zda věřit bude, či nebude.

Možné problémy

Ačkoliv na papíře to vypadá velmi jednoduše, ve skutečném životě můžou takovéto rodiny provázet nejrůznější problémy:

  1. Jedním z nich je, když se rodiče ani sami nedokážou shodnout a potom vychovávají dítě v rozpolcené domácnosti. Velkým hendikepem pro dítě pak je, že neví, co je správné, co si má myslet a jak se má chovat či jednat s lidmi. Až do dospělosti si pak nese nejistotu a nízké sebevědomí.
  2. I když jsou rodiče zajedno při výchově, přesto se může stát, že víra vs. ateismus nabourává společné soužití. Např. věřící rodič bere každou neděli dítě/děti do kostela na bohoslužbu, zatímco nevěřící rodič by si neděli představoval jinak – jet na celodenní výlet, jít do kina, divadla. Jedinou radou pro tento případ je dobré plánování: celodenní výlet a ostatní zábava se bude odehrávat v sobotu, v neděli pak věřící část rodiny navštíví bohoslužbu, zatímco nevěřící člen rodiny bude mít čas jen pro sebe.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

3 KOMENTÁŘE

  1. Já jsem hluboce a upřímně nevěřící a otec mých dětí je buddhista. A celkem to žere. Ale děti do toho nikdy nenutil. A já bych to ani nedovolila. Dcera se o buddhismus chvilku zajímala, ale celkem rychle ji to přešlo. Syn se o to nezajímal nikdy. Buddhismus není sice zrovna náboženství, ale i tak. Pokud jako velcí budou mít o to zájem, klidně. Ale děti mají mít čistou hlavu.

  2. Zajímavé téma. Já i manželka jsme věřící a máme 2 děti v adolescentním věku, které s námi do kostela nechodí. Já si osobně myslím, že velmi důležitý je způsob života, jaký oba rodičové žijí. Nemám na mysli to, zda do kostela chodí oba nebo jen jeden z rodičů, ale to, jak spolu žijí. Je to spíš pokojná a klidná domácnost? Nechybí mezi rodiči tolerance? Pokud jde o návštěvu bohoslužeb, tak mnohé farnosti nabízejí mše v sobotu večer s nedělní platností. Ale vidím problém č.3, který může vzniknout hlavně tehdy, pokud společná výchova funguje víceméně podle varianty 2 nebo 3. Dítě vidí, že do kostela chodí jen jeden z rodičů, druhý ne. Proč by mělo jít na mši, když jeden z rodičů zůstává doma? Proč by mělo ráno vstávat, jít se umýt, obléknout se…. Co se stane, když si ještě chvilku pospí? Nestane se vůbec nic a navíc je to pohodlnější. Koneckonců trend dnešní doby. Tak to asi tomu pilnějšímu rodiči nezbývá nic jiného, pokud klidné rozhovory nepomůžou, než se v koutku svojí duše modlit za to, aby dítě jednou poznalo, že víra v Boha je důležitá hlavně pro čas po smrti a že život na zemi s tím souvisí.

  3. Pokud takhle píšete články, jak musí vypadat Vaše básničky? Nechci kritizovat, ale takovou banalitu by napsalo malé dítě.

Vložit komentář

Vložte prosím komentář!
Vložte zde prosím jméno