Ano, je to těžké, ovládnout se uprostřed hněvu a neříct některé věty, které vás později mrzí. Zvláště pokud jste takové nebo podobné sami slýchávali od svých rodičů. Přesto zkuste vědomě tyto věty nepoužívat a raději s dítětem komunikovat jinak – třeba za pomoci konstruktivní kritiky.
A které věty byste tedy raději nikdy neměli vypustit z úst?
Tady je jejich přehled:
-
Víš, čeho všeho jsem se kvůli Tobě musela vzdát…
Za prvé se jedná o klasické citové vydírání. Navíc to, že jste se kvůli dítěti něčeho vzdala, to bylo jen a jen vaše rozhodnutí, rozhodně za to nemůže dítě, ani to po vás nežádalo. Neobviňujte tedy svého potomka z něčeho, za co opravdu nemůže.
-
Nezapomeň, co všechno jsem pro Tebe udělala…
To je podobná klasika. Nejenže děti rády zapomínají, zvláště v porovnání se ženami, které si do detailu pamatují vše, co jim kdy partner provedl nepěkného, a pak to ve vhodné chvíli použijí proti němu. Děti ale takovou paměť nemají, nežijí minulostí a budoucností, spíš přítomností. Takže jim nepřipomínejte, co všechno jste pro ně kdy udělala, ale třeba jim řekněte, že jste dnes uklidila celý jejich pokoj a že byste byla ráda, kdyby takto nějakou dobu zůstal – anebo že si jej příště již budou uklízet samy (to vše samozřejmě adekvátně věku, větší děti by si již měly uklízet svůj pokoj zcela samostatně).
-
Jsi hloupý/nešikovný/ošklivá/líná…
Po všech těch osvětových článcích jako by se zdálo, že tohle snad už nikdo nepoužívá. Možná ne v tak vyhrocené podobě. Přesto kritizovat takto paušálně nebo nějakou konkrétní vlastnost není k ničemu, jen sráží dětské sebevědomí. Lepší je dítěti říct: To a to se ti dnes nepovedlo, ale můžeme spolu zapracovat na tom, abys to příště zvládl lépe…
-
Nemám Tě ráda
Tak to je věta, která by otřásla i dospělákem. A děti jsou v tomto ohledu ještě zranitelnější. Tato věta je v podstatě zrada. Ono vás totiž rádo má. A vy jej samozřejmě máte ráda taky, jen jste mu chtěla vynadat… Jenže tahle věta bolí víc než pohlavek.
-
Podívej, jak hezky to dělá Pepíček…
A poslední věta je z oblasti srovnávání. Je celkem jedno, jak doslova zní, ale každé srovnávání ubíjí dětské sebevědomí. On prostě nikdy nebude tak dobře hrát fotbal jako Pepíček od sousedů, ale zase krásně hraje na flétnu a zpívá. Tak raději spolkněte srovnávací větu a oceňte své dítko za to, co mu skutečně jde.
Nic není ztraceno
Když už se vám podaří vyslovit takovou nebo nějakou jinou podobnou větu ve vzteku, což se samozřejmě může stát, protože ve vzteku funguje mozek jinak než v klidu, tak není známkou vaší slabosti, že se dítěti omluvíte – naopak je to spíš znakem vaší zralosti. A dítě se navíc přirozenou cestou naučí i omluvit se.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
