Jako asi většina rodičů, kteří chtějí mít z dětí slušně vychované človíčky, učí své ratolesti správnému chování. Základem každé správně zvolené výchovné taktiky je umět používat tzv. 3 P – tedy, poprosit, poděkovat a pozdravit. Mnoho z vás teď prohodí, že to je snad naprosto běžná věc, která se dětem vštěpuje už od prvních krůčků. A s tím nelze než souhlasit.
Mnoho z nás totiž s vizí správného rodiče děti učí, že při vstupu do místnosti musí pozdravit. Pokud něco chtějí, musí poprosit a dostanou-li to, nesmějí zapomenout poděkovat. Ano, tak je to správné a je jeden z mála „trendů“. Je zažitý již několik století, a doufejme, ještě pár desítek let zažitý zůstane.
Mateřská škola je odrazovým můstkem
Právě představa toho, že vaše děti budou chodit do školky, do kolektivu nových dětí a učitelek, nejednoho rodiče vede k dokonalé přípravě na toto období. Žádný z nás přece nechce, aby se o jeho dítěti mluvilo jako o nevychovaném grázlíkovi. Proto již s dostatečným předstihem učíme své děti těm základům komunikace, bez kterých by společnost nebyla společností a doufáme, že jsme někde nevybočili a neudělali chybu.
Po pár týdnech sladkého chválení našich ratolestí učitelkami, naše snaha lehce pomine a po několika měsících si mnohdy ani nevzpomeneme, co že jsme to vlastně tehdy v září svému dítěti vštěpovali do hlavy. Žádné problémy nemá, učitelky si nestěžují, s každým vychází dobře, tak co? Svou roli správného rodiče jsem zvládla. Jenže ouha.
Škola jako kopie rodiny
Mnohdy se stává, že zatímco ve školce je dítě skutečně slušně vychovaným andílkem, který nezapomene nikdy pozdravit nebo o něco požádat, s postupem věku a přechodem na základní školu se změní. Když vedeme dítě do školních lavic, často ani nestačíme žasnout nad tím, v jakém časovém údobí vlastně přestalo zdravit, o něco poprosit či za něco poděkovat.
Najednou jaksi pozapomene při vstupu do místnosti otevřít pusu. Místo otázky, zda smí, si prostě bez dovolení bere a každý dobrý skutek, co mu druhý vykoná, přejde bez povšimnutí. Jak je to možné?
Rodina, základ státu
A také (ne)správné výchovy. Pokud vpouštíme „do světa“ tříletou slečnu, máme správnou tendenci jí neustále připomínat, co má správného říkat a co dobrého dělat. Postupem času se domníváme, že neustálé připomínání společenských frází není již potřeba. Dítě je má již natolik zafixované, že je prostě ve správnou dobu samo použije. Jenže občas zapomínáme na to, že správným obrazem je pro dítě jeho vlastní rodina. To, jak se v ní mluví, jak se v ní lidé k sobě chovají a jak, mimochodem, používají“ tři kouzelná slůvka“.
Jestliže budeme naše děti učit správné komunikaci, ale stejná slova nebudeme používat mezi sebou běžně doma, dítě si je nikdy neosvojí. Nebudou mu připadat přirozené a nezafixuje si je do paměti tak automaticky, jak by si každý rodič přál. Je sice krásné, že chceme, aby naše děti před lidmi „vypadali“, ale nebudeme-li se doma mezi sebou pořádně zdravit – po ránu, po příchodu ze školy či z práce, nepoprosíme-li kohokoli z rodiny, pokud něco chceme a nepoděkujeme-li, když nám druhý vyhoví, jak budeme vypadat MY před dětmi? A potažmo před celou společností?
Je nutné se řídit zdravým rozumem. Být rodič je zatraceně těžká a zodpovědná funkce, ale o to sladší plody pak dobrý rodič sklízí. Pokud jde správným příkladem. Tudíž je nezbytné, aby spolu pravidlem 3 P komunikovali i sami rodiče mezi sebou. To je totiž nejjednodušší a nejzaručenější způsob správné výchovy. Pokud k sobě budou sami partneři slušní, pozdraví se každý den ráno po probuzení, požádají toho druhého o pomoc a umějí i druhému poděkovat, je napůl vyhráno. Potom se naprosto přirozeně stane „rarita“, kdy třináctiletý puberťák slušně poprosí svoji spolužačku, zda by mu nepomohla s úkolem a potažmo jí i přirozeně a rád poděkuje.
V rámci správné výchovy je zapotřebí používat i jiné vzorce chování. Umět se omluvit, přiznat chybu, být schopen omluvu přijmout, odpustit, atd. Toto už ale spíše do zásad správné výchovy starších dětí a dospělých.
Jde sice „jen“ o pár slůvek, ale v dnešní době by nebylo dobré na ně zapomenout.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Je to samozrejmost a zalezi predevsim na rodicich,aby to deti naucili..jenze casto kdyz samotni rodice jsou arogantni bulici,co ani nepozdravi,tezko to chtit po jejich detech.
Chapu,je obdobi studu apod.dcera 7 let zdravi kazdeho,koho ja,automaticky,u lekare,v obchode..to snad neni moc tohle chtit po detech..
To zvladne i 3lety syn a pokud neco chce,pouziva kouzelna sluvka ..dekuji,prosim..
To same omluva treba mezi sourozenci,i ja se svym detem omluvim,kdyz je treba,neuzivam autoritu,protoze jsem dospelak..