Všichni asi ví, že srdce, nejdůležitější orgán v těle, se dělí na dvě poloviny, přičemž každá z nich má svoji ojedinělou a jedinečnou funkci. Srdce pracuje jako tlakové čerpadlo, které pohání krev cévním řečištěm. Je vlastně takovým motorem oběhu krve. Skládá se z několika vrstev a zároveň uvnitř srdce najdete dvě poloviny, které jsou oddělené chlopněmi. Protože srdce krev pohání tím, že se rytmicky smršťuje a zase ochabuje, právě díky chlopním může krev dostat z jedné poloviny do druhé.
Aby to nebylo ještě tak jednoduché, každá polovina je zároveň rozdělena na další dvě „místnosti“, laicky řečeno. Z anatomického pohledu však jde o síň a komoru. Takže v pravé půlce srdce je pravá síň s pravou komorou a tato část srdce pracuje tak, že krev je vypuzena z pravé komory přes plíce do levé síně a levé komory. Jde tedy o tzv. malý krevní oběh. Krev je v plicích okysličena a může dál z levé síně a komory putovat do celého těla a zásobovat důležité orgány. V tomto případě již hovoříme o velkém krevním oběhu.
V našem těle však může nastat řada různých situací, které vedou k postupnému i náhlému selhání srdce. Právě to, o kterou část srdce jde, nám dá najevo opět naše tělo. Typickými příznaky, které jsou prioritní pro levou či pravou polovinu srdce.
Typické příznaky levostranného selhání
V případě levostranného selhání je typická nejen noční dušnost, které časem může vést k astma cardiale, ale také noční močení, a to ve zvýšené míře. Dále je častý pocit chladu v dolních končetinách, ale zároveň špatné snášení tepla vlivem sníženého prokrvení kůže. Obecně je člověk více unavený, celkově oslabený a může trpět nespavostí.
Co je ale vůbec nejhorší je stav, který může pacienta ohrozit na životě, a který bývá zároveň nejtěžší formou levostranného selhání. Jde o otok plic. Je to vlastně vystupňovaný stav dušnosti, který je způsobený zaplněním plicních sklípků tekutinou. Denní i noční dušnost je spojena s vykašláváním zpěněného, někdy do růžova zbarveného sputa. Typické jsou na dálku slyšitelné „chropy a chrchlání“, které jsou dány nahromaděním vlhkého sputa. Jde o stav ohrožující pacienta na životě, proto je lékařská pomoc bezpodmínečně nutná.
Srdeční selhání jde eliminovat
Jelikož nejčastější příčinou srdečního selhání obecně je poškození srdečního svalu, třeba zánětem či ischemickou chorobou, dále nadměrné zatížení srdce, např. při vysokém krevním tlaku, případně porucha srdečního rytmu, někdy si člověk za průběh nemoci může sám. Respektive, může ji sám svým správným (i nesprávným) přístupem ovlivnit, ať už pozitivně či negativně.
Léčba není jen o lécích
Pociťujete-li výše popsané příznaky, nutná bude návštěva lékaře, který osvětlí pravý ráz problému. Jisté je, že léky nevyřeší vše, ty vlastně jen pomohou zvládnout problém, ale příčinu často nevyřeší. Je tedy nutné se spíše zaměřit na zkvalitnění života. Přístup pacienta je v tomto případě skutečně velice důležitý, jelikož jeho další stav se většinou odvíjí od jeho případné nápravy a kroků správným směrem.
Důležitá je správná životospráva, ve které budou vyloučeny živočišné tuky a sůl. Zaměřte se na snížení případné nadváhy, dopřejte si pravidelný pohyb a omezte psychickou i fyzickou zátěž. Nutné je snížit pracovní zatížení srdce, stejně jako dopřát si odpočinek. Obzvlášť ve vyšším věku není žádoucí se příliš namáhat. Naučte se šetřit a pravidelně střídat aktivitu s odpočinkem, Vaše tělo a srdeční oběh se přizpůsobí zvolněnému tempu a přizpůsobí tomu i svoje nároky.
Na místě je zcela určitě i léčba farmakologická, která však spočívá v rukou lékařů. Doporučenými léky jsou kardiotonika, která působí přímo na srdeční buňky, a povzbuzují práci srdce. Dále diuretika nebo vazodilatancia, která rozšiřují periferní cévy, čímž snižují cévní odpor. V posledních fázích léčby se může hovořit o kardiostimulaci, případné transplantaci srdce. Ale pokud rozpoznáte varovné příznaky zavčas a dopřejete svému tělu to, oč žádá, je pravděpodobné, že k těmto rizikovým výkonům nemusí vůbec dojít.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
