Když vaše kamarádky vyprávějí, jak jejich děti při jídle samou vervou málem spolknou i lžičku, dere se vám do očí slza nebo závist. Řekněme si to na rovinu, závidět není pěkné a brečet se nevyplatí. Tak co s tím?
-
Nehrotit!
My matky bychom všechno chtěly mít podle tabulek. Nejpozději v osmém týdnu úsměv, ve třetím měsíci ukázkové pasení koníčků a v šestém první zoubek. Tabulkovost očekáváme i u jídla. Dítko by mělo příkrmy přivítat s nadšením, bez problému přijímat zeleninu, maso, ovoce a nakonec i všechny tolikrát proprané alergeny a to všechno při dobrovolném nahrazování mléka vodou a jinými tekutinami. No ale ono se to tak u mnoha dětí neděje. Takže stop obavám, negativnímu komentování jezení vlastních dětí a depresím. Jak se říká – neexistuje dítě, které by umřelo hlady, když má před sebou jídlo. „No hlady sice neumře, ale co když nebude mít dostatek minerálů a vitamínů a železa a….?“ STOP!
-
Experimentovat!
Možná jste patřila do klubu skvělých teoretiček zaměřujících se na posuzování rozmazlujících praktik při jídle. A nyní se do nich postupně propadáte taky. Je to pochopitelné. Rozmrzelý výraz v očích paní doktorky na poradnách doplněný pomlaskáváním ve stylu: „Maminko, maminko, přibíráme málo.“ by ke zpívání a dělání letí letí letadýlko povzbudil i většího tvrďáka než unavenou matku. Přesto je nutné najít zlatou střední cestu.
Vyzkoušejte, co na vašeho nejedlíka bude platit. Dává přednost najemno namixované stravě nebo preferuje kousky? Chutnají mu více příkrmy domácí nebo kupované? Dá si raději jogurt ráno nebo odpoledne? Nepomohlo by mu místo přesnídávky naservírovat tácek s nakrájeným ovocem? Vyzkoušejte zkrátka všechno, ideálně tedy kromě soli a přidaného cukru.
-
Motivovat!
Rozčilování se, vzdychání, snahy o zakazování a špatná nálada vašeho prcka nejspíš nerozjí. Proto musíte sáhnout po daleko rafinovanějších způsobech. První z nich, který bude nejspíš nejdobrodružnějším hlavně pro vás je vybavit mrňouse vlastní lžičkou. Některé děti nabírání jídla a jeho dopravování do pusinky za halasného skandování maminky zaměstná a rozradostní natolik, že zapomenou na své rozhodnutí nejíst. Vy však v rámci zachování svého duševního zdraví svlékněte dítě, vyhoďte koberec a obalte nábytek a stěny igelitem.
Další neodolatelnou motivací je starý dobrý vlastní příklad. Přimějte dítě k závisti. Touha po vašem jídle je silnější než odpor k vlastnímu. Vás to bude stát trochu toho přemáhání a předstírání, že vás kulinářsky uspokojuje rozmixovaný špenát s bramborem. Naložte si na talíř to, co plánujete, aby jedlo vaše dítě a jakmile se začne dožadovat pokrmu, chvíli dělejte nedostupnou, a pak to do něj ládujte. Miláček naštěstí zatím nechápe, co jste provedla.
Jídlo stejně jako odstavování, noční krmení, chození na nočník a odnaučování dudlíku není černé nebo bílé. Nebojte se, vaše dítě se určitě jíst naučí, tak se obrňte trpělivostí a láskou a nenechte si pokazit jedno z nejkrásnějších období.
Více článků najdete na portálu mamci.cz