Pubertální dítě: Každý to známe, a buď jsme to již zažili, nebo teprve zažijeme. Jak se ale k pubertálnímu potomkovi chovat, abychom nepřilévali olej do ohně a hlavně nezpůsobili ještě větší škody (např. na jeho zdraví)?
Co je puberta
Co si budeme povídat, puberta je nejsložitějším obdobím života. Je to několik let dlouhý souboj mezi dětstvím a dospělostí, kdy jedinec už není dítě, ale není ani dospělým člověkem. V podstatě tělo se stává dospělým, myšlení je ještě dětské. Ale u některých jedinců (géniů) to může být zase naopak. Každopádně pubertou si projde každý a rodiče by měli být dítěti oporou, jakkoliv je to někdy těžké.
Co nedělat
Nejprve si řekneme, co byste dělat neměli. Ovšem chápeme, že i to je těžké, a zpočátku se vám to třeba nemusí podařit. A proto je také na místě dítěti se omluvit za vaši nepřiměřenou reakci. (Omluva není přiznáním slabosti, jak si mnozí ještě dnes myslí, naopak to chce hodně síly.)
Takže: rozhodně nekřičte. Jakmile začnete křičet, dítě se uzavře do sebe… Nebo začne taky křičet… A ani jedna z variant nikam nevede.
Nehádejte se: Toto souvisí s předchozím bodem. Hádky nepomáhají ani mezi dospělými, ale u puberťáka hrozí ještě jedno: vždy bude chtít mít poslední slovo, i kdyby to mělo být prásknutí dveřmi a útěk z domova – a to rozhodně nechcete!
Nevynášejte soudy: Ty jsou líný, hloupý, tlustá… Tyto soudy jsou většinou unáhlené a dítěti v ničem nepomůžou. Mnohem lepší je říci: Mohl by ses naučit na ten test? Pomohl bys mi v kuchyni? Co kdybychom si šly spolu zaběhat?
Vyvarujte se násilí: Fyzické násilí není dobrou cestou nikdy. Je to spíš přiznáním vašeho selhání, že už si nevíte rady. Facka nebo pohlavek mohly být dobrým výchovným prostředkem za vašeho mládí, ale: puberťák se zatvrdí ještě více.
Nevoďte dítě za ručičku: Děti si musejí projít vším, i chybami a bolestí. Tato poučka sice platí od malička, dítě se potřebuje samo dostat do různých situací, ty si vyzkoušet a poučit se z nich, co se v které situaci vyplatilo a co ne. Bezprostřední zkušenost je nepřenositelná.
Co naopak dělat
Stanovte hranice, ty byste ostatně měli mít stanovené už dávno. Vždy je dodržujte, dodržujte sliby i zákazy, je to důležité, aby se dítě cítilo bezpečně. Tyto hranice se nesmějí porušovat (ani vy je nesmíte porušit).
Zajímejte se o dítě, když má samo zájem: Když s vámi chce vaše dítě sdílet své zážitky, radosti, bolesti, strachy, udělejte si na něj čas. Netlačte na něj ve chvíli, kdy sdílet nechce. Ale řekněte mu, že jste tady pro něj a že za vámi může kdykoliv přijít.
Buďte otevření, a to ve všem. Když se vás dítě zeptá na sex, drogy, alkohol, řekněte mu otevřeně, jak to vidíte, co víte, jaké máte zkušenosti apod. Nemusíte se stydět, děti toho v pubertálním věku vědí opravdu hodně, můžete být maximálně upřímní. Pokud se vám o něčem mluvit nechce, může to zkusit druhý rodič nebo někdo blízký, kdo s tím nemá problém.
Všímejte si změn chování, to sice k pubertě patří, ale je-li dítě najednou příliš uzavřené (a předtím nikdy nebylo), nebo se mu příliš zhoršil prospěch, může za tím být třeba šikana ve škole. Pozorujte dítě a ptejte se. Zajděte do školy nebo se zeptejte jeho kamarádů či spolužáků.
Nakonec nezbývá než popřát, abychom tu pubertu našich dětí všichni přežili!
Zdroje: www.wikipedia.org, www.zena.aktualne.cz, Vagnerová, M. – Vývojová psychologie, Karolinum, Praha 2012
Více článků najdete na portálu mamci.cz
