Chvíle prozření, kdy si jasně uvědomíme, že dítě nezvládá to, co by ve svém věku zvládat mělo, anebo se chová podstatně jinak než je obvyklé, bývá nejhorší v životě rodiče. Co naplat, že se říká „nesrovnávej“. Ale nebyly by v tom případě k ničemu všechny psychomotorické tabulky, rámcově zachycující vývoj dítěte v různých obdobích života?
Každý jsme originál a vyvíjíme se různým tempem. Stejně tak naše děti. Většinou není nic znepokojivého na tom, když Pepíček udělá něco později než sousedovic Tonda. Pokud se však k chování Pepíčka nepřipojí řada dalších „podezřelých“ úkazů. A právě od toho jsou k potřebě rodičů i pediatrů psychomotorické tabulky.
Psychomotorický vývoj dítěte
Vývoj dítěte nemusí probíhat plynule. Někdy vidíme překotné změny, jindy se jakoby nic neděje a zčistajasna udělá dítě vývojový skok. To vše je v pořádku. Však v dovětku snad každé psychomotorické tabulky stojí, že vývoj dítěte je jedinečný a jeho rychlost v prvním roce života téměř nikdy nevypovídá o jeho schopnostech a inteligenci.
Podobné články
Vývoj je ovšem celistvý proces. Odráží úroveň zrání psychické, sociální i somatické složky. Pokud se vyskytne narušení některé z nich, může to být předzvěstí následného disharmonického rozvoje, případně i vývojového postižení. K odhalení možného problému hned v počátku slouží právě psychomotorické tabulky.
Srovnání – první okamžik zachycení opožďujícího se vývoje
Je třeba si uvědomit, že bez srovnání bychom nikdy nemohli odhalit rozdíl mezi např. mentálně retardovaným dítětem a zdravě se vyvíjejícím jedincem. Jenže, je vůbec odhalování těchto rozdílů třeba? Jistěže je. Včasné odhalení vývojové anomálie je klíčové pro to, abychom dítěti mohli pomoci a našli si k němu cestu, kterou jako rodiče potřebujeme. A je důležité i pro samotného rodiče – umožní mu vědět a pochopit.
Kde hledat pomoc?
V případě jakýchkoli pochyb je třeba obrátit se na pediatra, který vývoj dítěte zhodnotí a navrhne adekvátní postup. Nestydět se za svá podezření a neschovávat se za fakt, že „srovnávat je špatné“.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
To je právě ta otázka. Je to dnes potřeba, nebo neni? Dnes, kdy se ,v rámci „po našem“pojatém termínu inkluze tvrdí, že do první třídy může nastoupit takřka každý? A opravdu tedy potřebujeme třeba „stadarty“ typu „Co má umět předškolák“? Proč?