O žloutence čili ikteru, mluvíme tehdy, když dojde ke žlutému zbarvení kůže či sliznic díky zvýšené hladině bilirubinu. Bilirubin je žlučové barvivo, které se tvoří v játrech a jeho zvýšená hodnota svědčí o nesprávných pochodech v těle nemocného, v tomto případě v těle dítěte. Důvodem vzniku žloutenky může být jednak přechodný nedostatek jaterních enzymů, případně zvýšený rozpad červených krvinek u novorozence, anebo vznik žloutenky může být podpořen nedostatkem kyslíku v období porodu, podchlazením novorozence při porodu, případně infekcí dítěte.
Dva typy ikteru
Žloutenka může být dvojího typu, a to buď fyziologická, která se objevuje běžně u 50% zdravých novorozenců, anebo může probíhat jako tzv. hemolytická nemoc novorozence, což je právě ten druhý, nebezpečnější typ.
Fyziologický ikterus se vyskytuje velmi často, naprosto přirozeně, většinou druhý den po porodu sílí žluté zbarvení a zhruba od 5. dne po porodu postupně mizí. Jestli jste porodili své děťátko v letních slunných měsících, průběh žloutenky bude příznivý, jelikož slunečné záření urychluje rozpad bilirubinu a žluté zbarvení kůže rychle vymizí. Hůře jsou na tom děti narozené v zimě, kdy léčivé paprsky nemohou hřát, v tomto případě se doporučuje hodně a často kojit, jelikož látky obsažené v mateřském mléce také příznivě ovlivňují průběh žloutenky. Jiná léčba nutní není, v případě fyziologického ikteru se hladina bilirubinu spontánně vyrovnává.
Oproti tomu hemolytická nemoc vzniká v souvislosti s tzv. izoimunizací, tedy v případě, že v krvi matky se vytváří protilátky proti červeným krvinkám plodu. V takovémto případě dochází k nekompatibilitě RH systémů matky a dítěte, což způsobuje komplikovaný průběh celé nemoci.
Diagnostika ikteru
Ještě v těhotenství by měl být každé mamince proveden tzv. Coombsův test, což je vyšetření krve na přítomnost možných protilátek. Po narození dítěte se automaticky všem matkám odebírá krev a stanovuje se z ní hladina bilirubinu. Podle daných hodnot se dále provádí ještě další kontrolní testy odebrané opět z krve, případně na kůži.
Klinický obraz hemolytické nemoci
Komplikovaný průběh ikteru může mít tři fáze průběhu. V první, nejlehčí formě, kdy mluvíme o novorozenecké chudokrevnosti. Dochází k výrazné žloutence a změnám v krevním obraze dítěte, kde je snížená hladina hemoglobinu a červených krvinek. Prognóza je v tomto případě příznivá, léčba trvá delší dobu, ale dítě zůstává zdravé.
Druhý stupeň, zvaný také jako ikterus gravis, je typický těžkou žloutenkou, při kterém jsou vysoké hladiny bilirubinu. V tomto případě bilirubin přestupuje přes hematoencefalickou bariéru a ukládá se v mozku, kde způsobuje těžké a nevratné poškození, tedy psychomotorickou retardaci.
Třetí, logicky nejtěžší, stupeň je označován jako hydrops fetální, u kterého dochází k úmrtí dítěte buď v děloze, případně během několika hodin po porodu.
Jaká je vhodná léčba?
Cílem léčby je co nejrychleji snížit hladinu bilirubinu, aby nepůsobil další případná postižení. Hlavní metodou je fototerapie, tedy vystavení dítěte účinkům modrého světla, který urychluje rozpad bilirubinu. Při této léčbě je nutné chránit oči a co možná nejčastěji doplňovat svícení modrý světlem o pravidelné kojení. Dále se může podávat fenobarbitál, který sám o sobě způsobí rozpad bilirubinu. Někdy se může podat infuze albuminu anebo krevní transfuze. Nejde ale o typický léčebný zásah. Jelikož každé podání transfúze je rizikovou záležitostí, v některých případech však jiná možnost není.
Aby se předešlo těm nejhorším případům, je naprosto nezbytná dostatečná prevence, jak v těhotenství častými kontrolami, tak po porodu, kdy se matce podávají protilátky proti pozitivitě, aby dopad nekompatibility RH systémů byl pro dítě co možná nejmenší.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
