Zná to asi mnoho maminek. Bez sebe štěstím jste si právě přivezli z porodnice Váš poklad, jste nabitá hormony a nepřejete si nic jiného, než trávit veškerý svůj čas se svým miminkem. Jenže jak se to v nemocnici zdálo úžasné, doma přišla změna. Miminko nespí!
Koho mi to v porodnici vyměnili?
V nemocnici andílek, doma malý ďáblík. Marně přemýšlíte, proč najednou takový obrat. Je to jednoduché. Stačí si v myšlenkách znovu projet celodenní režim dítěte, pokud jste ještě byli v nemocnici a potom tu změnu, která vás, a především vaše mimčo, čekala, když jste přišli domů. V porodnici jste byli jen Vy a Vaše děťátko. Odpočívali jste, nabírali jste síly po náročném porodu, postupem času se aktivně zapojili do péče o novorozeně, ale stále tam byl někdo, kdo přinesl teplé uvařené jídlo. Každý den se objevil kdosi s mokrým hadříkem a vše vytřel do téměř dokonalé čistoty. Stále tam byla spousta personálu, kdo vyhodil použité plenky a za špinavé prádlo bleskurychle vykouzlil prádélko čisté a vyžehlené. Jakpak by si taky malé novorozeně nevrnělo blahem, když cítilo vedle sebe neustálou přítomnost své maminky?
Žehlička? Ano, tak 2x týdně, víc ani náhodou…
Po příchodu domů nemá každá maminka hned o vše postaráno. I když ji s kyticí růží vítá ohleduplný partner, který jí se vším pomáhá, jednoho dne musí i ten nejlepší chlap do práce a maminka zůstává s miminkem doma sama. A ten celodenní kolotoč, kdy si musí uvařit, vyprat, vyžehlit, sem tam vytřít podlahu, otřít prach a do toho všeho se postarat o dítě, bývá zkrátka náročné. Naprosto klíčová je správná organizace. Vařte nejlépe na dva dny, žehlete max. dvakrát do týdně, raději více množství najednou, než stále vytahovat žehličku kvůli jedné pračce. Podlahu vytírejte max. 3x týdně, pokud nemáte tuto činnost v oblibě, pořiďte si robotický mop či vysavač. Pracujte, když mimčo spí, a ono bude mít po probuzení pocit, že jste stále s ním.
Rituál jako mocná zbraň při vybočení z „normy“
Byt máte jako klícku, vy sama jste na vlně pozitivní euforie, partner je zamilovanější snad víc, než kdy předtím, ale vaše miminko stále neutěšeně pláče a je neklidné? Zkuste zavést rituály. Jedná se vlastně o jakési naprogramované chování a jednání člověka, které se pravidelně každý den a ve stejnou dobu opakuje.
Více než stejné časové rozpětí, je důležitější dodržování po sobě jdoucích činností, které musí jít za sebou pravidelně ve stejném pořadí. Tak tedy – zaveďte si rituál, že každý den např. v šest hodin večer budete mít prostor pro své dítě a ostatní členy rodiny. Hrajte si, prohlížejte obrázky, dělejte lumpačiny a užívejte si to. V půl sedmé jděte děťátko vykoupat, kde můžete zavést další posloupné činnosti – koupel, umývání, škádlení, po vytažení z vaničky pravidelná masáž vhodným olejíčkem a oblékání čistého oblečení. V sedm hodin pravidelné kojení či večeře ve formě příkrmů, ale u této činnosti buďte už jen sami s dítětem.
Nenechte se nikým rušit, aby mělo dítě čas na zklidnění a přípravu na spánek. Po nakrmení položte miminko do postýlky, ztlumte světlo a nechte hrát hračku na usínání či ukolébavku. Dítě si po čase zafixuje posloupnost těchto činností, bude vědět, která bude po té předchozí následovat a samo se připraví na klidný spánek.
Dodržování rituálů vede k většímu pocity jistoty a bezpečí vašeho miminka. Dítě si tím buduje podvědomý řád, čímž se v budoucnu vyhne chaotickému uspořádání věcí. Samo bude časem vyžadovat jasně stanovená pravidla, o které se může opřít. Správně vedené rituály navozují u dítěte také schopnost zdravého sebevědomí, protože díky nim se dítě cítí v pohodě, je si jistý jasně danými věcmi, i sám sebou, což je pro další psychosomatický vývoj naprosto klíčové.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Se vším souhlasím až na jednu výjimku. Nenávidím žehlení a plný koš prádla by mě zabil. Proto žehlím po každém praní, i kdyby to bylo jen jedno tričko. Navíc v době mé mateřské jsem denně prala a vyvařovala hromady plínek a košilek, takže žehlení byla každodenní práce, jinak by byl synek jak Jezulátko.