Dvě čárky na těhotenském testu jste objevila už před mnoha týdny, kočárek i vanička s postýlkou jen čekají na svého malého majitele a vy pomalu odstříháváte metr, protože to máte „za pár“. Čeká vás nejhezčí zážitek v životě, zároveň ale vůbec nevíte, do čeho jdete a na co se máte vlastně připravit. Mnoho kamarádek či příbuzných Vám stále dokola opakují, že to skoro nic není, že to skoro vůbec nebolí a že odměnou vám bude ten maličký uzlíček obrovského štěstí, ale vy se prostě stejně trochu bojíte. Je to naprosto normální. A v pořádku. Připravme se tedy na porod a řekněme si fáze porodu.
Přestože se říká, že na porodní bolesti maminka ihned zapomíná, mnohokrát si na ně vzpomene a musí si přiznat, že zažila i hezčí chvíle. Porod je, ať se to někomu líbí nebo, o bolesti, o trápení, strachu i velkém úsilí. Myšlenka na malé novorozené miminko, které bylo stvořeno láskou, však skutečně vše vyrovnává a zaplavuje vás pak obrovský pocit euforie a blaženosti.
Já jsem já, ne moje kamarádka
Jenže když ten den D nastane, co dělat? Jak se na něj připravit? A s čím počítat? Jistě, už máte vyřešeno, zda chcete mít u porodu partnera, kamarádku nebo si vychutnat každičkou bolestivou minutu sama. Pochopitelně máte sbalenou tašku s nejdůležitějšími věcmi, v hlavě milion informací z načtených knih, které ví všechno a nejlíp.
Ale nejdůležitější je, právě v okamžiku porodu, myslet jen na sebe a své děťátko a poslouchat své tělo. Každá žena je jiná, má jinak stavěné tělo a jiný práh bolesti. To, co funguje u vaší kamarádky, zdaleka nemusí fungovat u vás. Mnohokrát se při porodu stanou situace, které obrátí průběh hladkého porodu v malou grotesku či kovbojku, ale takový už je život.
Ze spontánně vedeného porodu se může rázem vyklubat rychlé provedení císařského řezu. Jsou zkrátka situace, se kterými by měla být nastávající maminka seznámena, aby v případě, že takové chvíle nastanou, nebyla vyděšena či nepříjemně zaskočena. Žádný lékař, ani ten nejlepší na světě, vám neřekne, že vše bude v pořádku. Je důležité důvěřovat svému tělu a naladit se na „klidnou vlnu“. Stresem a hysterickým pláčem se nikdy ničeho nedosáhne, natož zdárně proběhnutého porodu.
Fáze porodu
Chcete-li správnou formulaci pro porod, jde o vypuzení plodového vejce z dutiny břišní porodními cestami působením porodních sil. Větu, postrádající jakékoli emocionální cítění, si nepamatujte. Pro vás jde o jedinečný okamžik, kdy přichází na svět vaše vymodlené milující miminko, které je vaší a partnerovou kopií a které je s vámi již do konce života stmelené. Žádný větší cit, ani pouto neexistuje.
Spontánní porod má několik fází, které mohou být různě dlouhé, pro každou maminku různě bolestivé a jinak prožívané.
- fáze – otevírací
Tato fáze začíná nástupem pravidelných děložních stahů a končí úplným rozvinutím branky. Stahy děložní svaloviny začínají v děložním fundu, čili v horní části dělohy a šíří se směrem dolů. Tím dochází k tomu, že se děložní hrdlo zkracuje (spotřebovává se), až je natolik zkrácené, že zůstane jen zevní branka. Tento termín se nazývá „porodnická branka“, která se dalšími kontrakcemi dále rozvíjí na cca 8 cm. Až v této chvíli dovolí porodní asistentka mamince tlačit, aby mělo miminko dostatek prostoru pro prostup hlavičky.
V důsledku velkého tlaku je plodová voda tlačena směrem dolů a vak blan se postupně vyklenuje. Během této doby vak obvykle praská a plodová voda vytéká ven. Někdy vak prasknout sám nechce, proto musí zdravotnický personál provést protržení sám. Jde však o naprosto nebolestivý výkon, kdy se manuálně přes pochvu lehce zatlačí na vak blan, který silou prstu sám pukne.
Někdy plodová voda odtéká sama a spontánně ještě před nástupem děložních kontrakcí, tehdy je nutné ženu hospitalizovat a vést porod jako obvykle. Otevírací fáze trvá u prvorodiček zhruba 6 – 12 hodin, u vícerodiček asi 4 – 6 hodin. Mnohdy je tato doba značně individuální.
- fáze – vypuzovací
V této fázi plod sestupuje porodními cestami dolů, děložní stahy jsou stále častější, vydatnější a trvají déle. Fáze trvá zhruba 50 minut a jedná se o samotný porod miminka. Způsob, jakým plod prochází porodními cestami, nazýváme porodní mechanismus.
Hlavička vstupuje do pánevního vchodu záhlavím vlevo vpředu a ohýbá se, poté se opírá záhlavím o symfýzu a pak se postupně prořezává u poševního vchodu. Pak nastává tzv. vnější rotace, kdy se záhlaví otáčí na stranu, rodí se přední raménko přes symfýzu, poté druhé raménko přes hráz a nakonec se porodí ostatní části.
Porozený plod je s matkou spojen pupečníkem, který se nejprve na dvou místech podváže, nechá se „dotepat“ a teprve poté přestřihne. Nakonec cca do 15 minut se rodí ještě placenta spolu s plodovými obaly, které někdy maminka ani necítí.
Následné ošetření porodní rány je již konečnou tečkou celé úmorné cesty, na které je tou nejsladší odměnou maličký kňourající uzlíček ve vašem náručí.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
