Soucit není něco, co by nám bylo vrozené. Soucitu se učíme po celý život a zejména v dětském věku nápodobou. A konečně soucit není projevem slabosti jedince, ale spíše jeho síly. Vyplatí se tedy naučit děti soucitu, dokud je to ještě možné.
Buďme jim vzorem
Nejjistějším způsobem, jak děti něčemu naučit, je dělat to sám. Odmalička až do nástupu puberty jsme jim vzorem my rodiče, případně učitelé. Nebojme se tedy projevit soucit, pomoci slabšímu, nemocnému, postiženému. Nebojme se v přítomnosti dětí přispívat na charitu. A učme je totéž.
Povídejme si s nimi o chování a pocitech
Další dobrou volbou je povídat si s dětmi o tom, jaké pocity provázely naše chování. Když jsme pomohli staré paní s taškou do schodů, byli jsme spokojeni sami se sebou a měli dobrý pocit z dobrého skutku. Když nám zemřel náš domácí mazlíček, byli jsme smutní a plakali jsme. Povídání o pocitech a chování má smysl vždy a za každých okolností – ať už jste naštvaní, unavení, smutní, veselí – dítě tak chápe lépe souvislosti mezi emocemi a chováním či jednáním.
Sledujme pohádky a filmy
Ne všechny situace se nám stanou v reálném životě. Ale existuje tolik pohádek – s dobrým koncem, bez konce, se špatným koncem, a tolik filmů, že na nich můžeme dětem demonstrovat mnohé další situace, chování hrdinů, jejich emoce a jejich pocity. Povídejte si s dětmi o pohádkách a filmech, které jste viděli (nebo četli).
Dělejme si vzájemné masáže
Když si doma s dítětem uděláme navzájem masáž – třeba hlavy, obličeje, nohou nebo zad, ihned ucítíte tu laskavou blízkost toho druhého. A pokud někomu děláte masáž, pak již bude mnohem těžší jej příště uhodit nebo do něj kopnout (ostatně podobný program již probíhá na některých školách jako prevence proti šikaně). Zkuste to a uvidíte.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
