Málokterý rodič nezažil probdělé noci a neutišitelný křik, když jejich robátko postihne ostrá bolest v oušku. Většinou už rodiče sami doma zjistí, že dochází k akutnímu zánětu středního ucha, u kterého hrozí nemalé komplikace. Jak postupovat a čeho se, navzdory „babským radám“, vyvarovat?
Ucho se z anatomického pohledu dělí na zevní, střední a vnitřní. Zevní ucho se skládá z boltce a zvukovodu, kudy odtéká tak nutný a důležitý maz, jež tvoří tamní žlázky. Vnitřní ucho obsahuje tzv. Cortiho aparát, tedy laicky řečeno, hlemýždě s vestibulárním aparátem, kde je uloženo nervové zásobení ušní oblasti. Ve středním uchu je uložen bubínek, který je důležitý pro zachycení a rezonování zvukových vln. Střední ucho dále obsahuje tři ušní kůstky – kladívko, kovadlinku a třmínek, což je nejmenší kost v těle. Dále ve středním uchu ústí Eustachova trubice, která spojuje ucho s nosohltanem a dochází tím k vyrovnávání tlaku.
Zánět středouší- otitis acuta
Zánět středního ucha je většinou způsoben virovou či bakteriální infekcí, svoji roli, a to nezanedbatelnou, hraje i špatné a nedostatečné odstranění sekretu z nosu. To platí především u malých dětí, které ještě neumějí smrkat a měli by být tudíž často a pravidelně odsávány. Největší riziko hrozí právě v období chřipek a viróz, proto je více než nutné o očistu dutiny nosní dbát ve zvýšené míře.
Poznávací „znamení“ = tři fáze
Mezi hlavní příznaky, díky kterým dozajista poznáte, že se jedná o akutní otitidu, patří především stupňující se bolest, která je závislá od změny polohy hlavy. Může nabývat na intenzitě při polykání a často vystřeluje do čelisti, záhlaví až temene hlavy. Častým přítomným faktorem je zvýšená teplota, únava z nedostatečného spánku a schvácenost. V této první fázi dochází velmi často ke spontánní perforaci bubínku vlivem nahromadění sekretu. Bubínek tlakem hnisu praskne a sekret se dostává do zvukovodu, čímž začíná druhá fáze zánětu.
Ve druhé fázi je typická přítomnost hustého, nažloutlého, hnisavého až krvavého sekretu, který může způsobit i částečnou nedoslýchavost či přechodnou hluchotu.
Třetí fáze je posledním krokem celého zánětlivého procesu a dochází k zacelení perforovaného bubínku. Ustává sekrece a prasklé místo na bubínku se hojí.
Diagnostika je jednoznačná
Celkem jednoznačně se z jasných klinických příznaků, otoskopického vyšetření ucha či bolestivého pohmatu dá rozpoznat, že jde o zánět středouší, z čehož vyplývá jasně daná terapie.
Léčba někdy znamená i nutnou bolest
V případě nekomplikovaného průběhu probíhá terapie většinou v domácím léčení. Cílem terapie je podání léků na bolest, léků na teplotu a antibiotik na probíhající zánět. Nutné je celé léčení doplnit i potřebným klidem na lůžku. Z místní léčby lékař předepisuje antibiotické kapky do ucha, do nosu, ve fázi bolesti je žádoucí podávat studené obklady. Pokud již dojde k samovolné perforaci, studené obklady se naopak vystřídají za teplé, aby se urychlila fáze sekrece. Vhodná je diatermie a dostatek tekutin. Pokud dlouhodobě přetrvává bolest a ke spontánní perforaci stále nedochází, je žádoucí provést sice bolestivý, ale o to ulevující zákrok – protětí bubínku. Tím nahromaděný sekret odchází a pro dítě jde o velkou úlevu, protože samotný odchod hnisu již bolestivý není. Nikdy do bolestivého ouška nic nevkládejte, ani ho ničím nevyplachujte, celý léčebný proces tím může být zpomalen či úplně zhoršen.
Komplikací může být i zánět mozkových blan
Pokud zánět postupuje rychle, a není správně léčen, může docházet ke komplikacím. Hrozí například mastoiditida, čili zánět bradavčitého výběžku na spánkové kosti. Občas může zánět postoupit až do vnitřního ucha a způsobit tzv. labyrintitidu. Avšak v nejhorším případě dochází k meningitidě, tedy zánětu mozkových blan. Jedná se o velmi vzácnou komplikaci, ale je nutno s ní při terapii otitid počítat.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
