Staročeské vánoční zvyky: Co se vám vybaví, když se řekne staročeské Vánoce? Voňavá jedlička? Vánočka plná mandlí? Ponocný, brodící se bílou závějí jako z obrázků Josefa Lady? Pak vás zklameme – bohužel jste docela vedle. Staročeské Vánoce byly o něčem docela jiném, než jak si je představujeme dnes.
Rozhodně nešlo o svátky konzumu
Lidé se na Vánoce netěšili ani tak na dárky, jako spíše na vzájemnou blízkost a souznění. Konala se rodinná setkání, jejichž přípravě se věnovaly zejména ženy. Ano, snažily se hosty pohostit tím nejlepším, ale určitě za to neutrácely astronomické částky. Používalo se to, co bylo doma, aniž by někdo někoho kritizoval.
A dárky? Šlo spíše o drobnosti nebo věci, které byly k životu potřeba. Děti tak nedostávaly ani tak hračky, jako spíše oblečení. A to mnohdy jen trochu upravené nikoli nové. Jednu čepici nebo šálu maminky týden nebo dva před Štědrým dem schovala, aby je pod stromeček znovu zabalila, ozdobené nějakou tou výšivkou nebo jiným dekorativním prvkem navíc. Přesto se děti na Vánoce těšily stejně jako ty dnešní.
Nepekla se jen vánočka, ale také chléb
Sotva začal Štědrý den ťukat na dveře, zavoněla kuchyní bílá mouka – ta nejlepší, jaká byla k dostání. Použila se na vánočku (s mandlemi a rozinkami), ale také na sváteční chléb. A štědrovečerní večeře? Tu bylo nutné připravovat už od rána, protože se vlastně skládala z několika na sobě nezávislých chodů.
K večeři se po celodenním půstu (cílem bylo samozřejmě vidět zlaté prasátko) usedalo ve chvíli, kdy se na obloze objevila první hvězda. Jako první se podával hrách. Jeho klíček se totiž podobá kalichu a všechny u stolu měl po celý příští rok spojit v dobrém i zlém. Ovšem první z mísy vždy nabírala hospodyně a po lžíci podělila všechna domácí zvířata. Teprve poté se mohli hrachu ujmout další stolovníci – a to v přesném pořadí podle vážnosti a věku.
Následovala další luštěnina – čočková polévka. To aby se v rodině držely peníze. A nakonec přišel na řadu houbový Kuba, pokrm z masa nebo ryba – to záleželo na místě, kde daná rodina bydlela. Kosti z kapra se poté zakopávaly pod ovocné stromy, kterým měly zajistit dobrou úrodu.
Stromeček nebo jesle do každé rodiny
Pak se rodina sešla u svátečně ozdobeného stromku a zpívala u něj koledy. To se opakovalo každý večer až do tří králů, kdy se definitivně odstrojil. Ovšem stromečky zdaleka nebyly jedinou tradicí, která se udržovala. Mnohde se místo nich stavěly jesličky. A zejména na Moravě se tento zvyk dochoval až do první světové války.
Měli byste vědět: stromeček obvykle do místnosti přinesl hospodář, jehož úkolem bylo ho během celého dne tajně ustrojit. Věšela se na něj jablíčka, ořechy, perníčky nebo sušené ovoce. Později přibyly i ozdobné řetězy nebo svíčky.
Pouštění lodiček mělo o něco ponuřejší význam než dnes
Když v současnosti klademe do velké nádoby s vodou lodičky ze skořápek ořechů ozdobené malými svíčkami, pečlivě je pozorujeme a podle toho, jak plují odhadujeme, kdo se příští rok podívá někam daleko do světa. To se pozná podle toho, že se lodička dostane do středu umyvadla nebo dokonce dále.
Ovšem v minulosti byl význam celého věštění ještě o něco širší. Ten, jehož lodička vydržela svítit na hladině nejdéle, se mohl těšit na dlouhý a šťastný život. Ovšem majitele první potopené kocábky měl čekat pravý opak.
Zajímavý je tak zvyk rozkrojení jablka. Hledání hvězdičky nebo křížku určitě znáte, ovšem co si potom s jablkem počít dál? Podle tradice bychom ho měli rozdělit na tolik dílků, kolik členů rodiny se sešlo na Štědrý den u stolu a každý z nich by měl jeden dílek jablka sníst. To má zaručit, že se i příští rok sejdeme ve stejné sestavě, a to i ve chvíli, kdy se někdo vydá třeba do světa, jak mu určily lodičky.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
