Všude to slyšíme. On/ona je moje spřízněná duše. Lidé to už používají na skoro každého bližšího přítele, který rozumí jeho slovům. To ale není spřízněná duše. Spřízněná duše nespadne z nebe a už od první chvíle nebudete cítit pocit spříznění. Napadlo vás to někdy?
Chce to čas
Spřízněnou se nikdo ze dne na den nestane. Chce to čas. Společně strávené hodiny a dlouhé debaty, kdy se nebudete bát být sami sebou. Spřízněná duše vzniká postupně. Když někoho poznáte dost dobře na to, abyste mohli říct, že ho znáte, tak vzniká spřízněnost. Důvěrou a společnými okamžiky.
Nemusí to být jenom partner
Spřízněnou duši nenajdete jenom ve svém partnerovi. Může to být kdokoli. Kamarádka, učitel, sourozenec nebo rodiče. Nezáleží, jaký vztah mezi sebou máte. Nehraje to žádnou roli. Všichni hledají spřízněnou duši jenom u svého partnera, ale vaše spřízněná duše může být kdokoli.
Může být více než jedna
Neexistuje žádný zákon na to, že by spřízněná duše měla být jenom jedna. Můžete ji mít ve více lidech. Vše závisí jenom na tom, jaký vztah si s lidmi budujete. Když se budete snažit, můžete mít spřízněnou duši ve více lidech. A nejspíš by to tak i mělo být, že každý blízká osoba je zároveň i vaše spřízněná duše. Je to známka pevného a prospívajícího vztahu, přátelského i partnerského.
Musíte to cítit oba
Důležité je neplést si zamilovanost a spřízněné duše. Zamilovanost může být neopětovaná, ale když máte s někým spřízněné duše, cítíte to oba dva. V tom je hlavní rozdíl celé věci. Pokud jenom ty máš pocit, že jste spříznění, tak jde jenom o zamilovanost. Na spřízněnost prostě musí být dva.
Stojí to za to
Cesta ke spřízněnosti duší není jednoduchá. Musíte do toho dát obrovský kus sebe a svého úsilí. Ukázat, jaký jste a respektovat, jaký člověk je ten druhý. Ale stojí to za to. Když se budete vytrvale snažit a dosáhnete toho, je to pocit, který nenahradí žádný jiný.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
