Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo úspěšné, sebevědomé, průbojné, aby obstálo v dnešním světě a mělo dobrý život. Jenže ne každý rodič dělá to nejlepší pro to, aby takové dítě vychoval. Správné působení na dítě někdy znamená zapřít se a odolat pokušením, které nás vedou nad dětmi vyřknout věci, které se tváří relativně neškodně, ale páchají v dětské duši nenapravitelné škody.
-
Strach
Pokud se o děti bojíte, tak jste si je asi ani neměli pořizovat, protože každé dítě je od přírody zvídavé a touží po nových objevech a zážitcích, které byste mu neměli upírat. Váš rozum tedy použijte na ochránění svého potomka od skutečných nebezpečí, ale neplýtvejte jím na nicneříkající každodenní pokyny typu „Pozor, ať to kakao nevyliješ“ nebo „Hlavně opatrně, Mařenko, ať nespadneš“. Věta „Dej na sebe pozor.“ by vystačila na článek sama o sobě, protože jednak toho žádný člověk není schopen a žádný člověk ani dítě si nenechá ublížit schválně.
-
Srovnávání
Každé dítě je originál! A každé bude mít jinou životní cestu, jiný temperament, jiné reakce, jiné schopnosti a jiné nadání. Budete-li neustále kritizovat Filípka, že nemá tak úhlednou písanku jako Markétka, čeho tím docílíte? To neznamená, že nemáte povzbuzovat syna k úhlednějšímu písmu, ale uvědomte si, jak se cítíte vy, když vás někdo srovnává. Nedělejte to, ničíte své dítě. Obzvlášť se toho vyvarujte u sourozenců.
-
Nedůvěra
„Počkej, pusť mě k tomu, já ti raději ten řetěz nahodím sám.“ To je snad to nejhorší, co můžete udělat. Děti, ať už jsou jim dva nebo dvanáct milují, když jim projevíte důvěru a necháte je provést nějakou dospěláckou činnost. Budete-li celé dětství vykonávat náročné a pro děti zajímavé úkony za ně, vychováte někoho, kdo nebude mít důvěru ve své schopnosti. Místo toho raději zatněte zuby, strpte eventuální škody, když se akce nepovede, a své dítě povzbuzujte.
-
Negativní řeči
Negativní promlouvání se dělí na velmi závažné a pak to zdánlivě neškodné: „Obleč se, budeš nemocný.“, „Neposkakuj, spadneš.“ Jak se potom divíme, když je dítě nemocné nebo spadne, že? Zkuste se někdy poslouchat. Není celý váš rodičovský monolog (protože dialog se tomu dá říkat málokdy) pouze snůškou negativistických co by, kdyby?
Pak existuje ještě nebezpečnější varianta špatného mluvení se svými dětmi nebo nad svými dětmi. Ať už jsou jakékoliv a procházejí čímkoliv, nepomůžete jim stylem „Ty propadneš, propadneš a pak můžeš jít leda někam do fabriky.“, „Chlapče, s životem, který vedeš, tě asi za pár let přijdeme navštívit do kriminálu, že?“
Uvědomte si, že vaše děti jsou vaše děti a kdo jiný by jim měl projevovat lásku, úctu a důvěru, když ne vy? Kdo je má naučit vážit si sebe samých, přemýšlet o sobě pozitivně a mít zdravé sebevědomí? Dávejte si proto pozor na to, co říkáte a jak jednáte. Když na sobě budete chtít pracovat, jistě uděláte pro své děti to nejlepší.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Je to článek stručný, výstižný a pravdivý. Mohu potvrdit vlastním příkladem. Moje maminka nesnášela, když jsem zpívala, protože to bylo falešné a tak jsem si zpívala (protože já ráda) kdekoliv jinde. Po čase ona sama zpívala příšerně a já se naopak docela vyzpívala, byť mám hudební sebehluch a moje nadanější děti předškolní věk přežily bez úhony. Ba ani vnoučci nemají námitek. Taktéž jsem učila zpívat velmi nadaného klučíka Roma a další děti, které jsem chvíli provázela službou. Ne, není ze mne žádná diva a pokud mne někdo větší poslouchá, neustojím to a tréma udělá můj zpěv velice hrůzným. jenže když jsem netušila, že mne poslouchá kamarádka a pozpěvovala jsem si při uklízení, překvapeně mi řekla, že zpívám velmi dobře a mám hezký hlas. Takže kdybych neměla to sražené sebevědomí, možná bych si zpívala častěji – i když na veřejnost to nikdy nebylo, jsem realista. Ale méně se díky hudebně nadané kamarádce stydím. Maminka měla velké nároky, protože jsem se jevila celkem na leccos nadanou a brácha se „jen“ vyučil. Jenže mi nikdy nedala najevo víc, než kritiku nedostatků, podpora žádná. jasně, byla utahaná, nemocná, jenže bez sebevědomí jsem se v životě neuměla ani bránit. Šikanu a poslední příčky žebříku jsem překonávala jen tím, že mne dotyční museli potřebovat – a potom se vztahy narovnaly. Hodně práce, víc námahy, víc vlastní práce na psychice, ale rodina mne drží. Zespoda jsem se v životě několikrát dostala do pozice, že jsem byla žádána jako nadřízená. A jako nadřízená jsem ještě po letech uznávaná bývalými kolegyněmi jako jedna z nejlepších 🙂 A maminka? S léty více chápu a lecčemu rozumím – ale také vím, že málokdo dokáže takový „oblíbený“ výchovný přístup překonat a ke stáru bývají ženy dost opuštěné, využívané, závislé. Vnoučat je nyní málo, aby babičkám a také dědečkům rozuměly. hezké svátky všem!
Od doby zavádění tohoto (vždy pozitivního) stylu výchovy (v 90. letech) stoupá množství uživatelů drog už na ZŠ, propadlíků u maturity, absolventů ochotných nechat se živit i ve 30 letech …
Zároveň klesá počet lidí ochotných mít děti … Náhoda ?
Většina lidí, dle úrovně vyspělosti tedy duchovní, by ze zákona mělo mít zakázáno mít děti, v lepším případě mají „dospělé“ děti děti, v horším případě, to se mi ani nechce komentovat.
Ja byl rezanej a srovnavanej se spoluzakem sousedem celou zakladni skolu!! Vsechno mu slo lepe! Nakonec za 15let kdyz sem si u nej nechaval spravovat auto jsem zjistil ze si vymysli nektere zavady aby dostal vice penez.. Takze vzor ktery mi rodice davali krade a ojebava lidi.. Bylo me samo sebe velmi lito a za rodice jsem se zastydel.. Sramy na dětské dusi jsou naporad..
Tak pod toto bych se mohla podepsat. Z mé zkušenosti bych ještě dodala, že všechny tyto oblasti se netýkají pouze rodičů, ale i učitelů, trenérů apod.
Sama pracuji na prvním stupni ZŠ a mohla bych vyprávět, co jsou schopné některé kolegyně směrem k dětem z úst vypustit. Další zkušenost mám u syna z tréninků ve sportovním klubu, to je také snůška projekcí vlastních problémů na děti, obzvlášť některých ambiciozních rodičů, kteří jsou schopni svým dětem kvůli jejich „špatným“ výkonům vulgárně nadávat…
Krásně se pak poznají děti z harmonických rodin, jsou mnohem klidnější, rozvážnější, netrpí žádnými dys…,ADHD apod.
Kéž by to s původem dys …, apod. bylo tak jasné, jak píšete …