Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo úspěšné, sebevědomé, průbojné, aby obstálo v dnešním světě a mělo dobrý život. Jenže ne každý rodič dělá to nejlepší pro to, aby takové dítě vychoval. Správné působení na dítě někdy znamená zapřít se a odolat pokušením, které nás vedou nad dětmi vyřknout věci, které se tváří relativně neškodně, ale páchají v dětské duši nenapravitelné škody.

  1. Strach

Pokud se o děti bojíte, tak jste si je asi ani neměli pořizovat, protože každé dítě je od přírody zvídavé a touží po nových objevech a zážitcích, které byste mu neměli upírat. Váš rozum tedy použijte na ochránění svého potomka od skutečných nebezpečí, ale neplýtvejte jím na nicneříkající každodenní pokyny typu „Pozor, ať to kakao nevyliješ“ nebo „Hlavně opatrně, Mařenko, ať nespadneš“. Věta „Dej na sebe pozor.“ by vystačila na článek sama o sobě, protože jednak toho žádný člověk není schopen a žádný člověk ani dítě si nenechá ublížit schválně.

  1. Srovnávání

Každé dítě je originál! A každé bude mít jinou životní cestu, jiný temperament, jiné reakce, jiné schopnosti a jiné nadání. Budete-li neustále kritizovat Filípka, že nemá tak úhlednou písanku jako Markétka, čeho tím docílíte? To neznamená, že nemáte povzbuzovat syna k úhlednějšímu písmu, ale uvědomte si, jak se cítíte vy, když vás někdo srovnává. Nedělejte to, ničíte své dítě. Obzvlášť se toho vyvarujte u sourozenců.

  1. Nedůvěra

„Počkej, pusť mě k tomu, já ti raději ten řetěz nahodím sám.“ To je snad to nejhorší, co můžete udělat. Děti, ať už jsou jim dva nebo dvanáct milují, když jim projevíte důvěru a necháte je provést nějakou dospěláckou činnost. Budete-li celé dětství vykonávat náročné a pro děti zajímavé úkony za ně, vychováte někoho, kdo nebude mít důvěru ve své schopnosti. Místo toho raději zatněte zuby, strpte eventuální škody, když se akce nepovede, a své dítě povzbuzujte.

  1. Negativní řeči

Negativní promlouvání se dělí na velmi závažné a pak to zdánlivě neškodné: „Obleč se, budeš nemocný.“, „Neposkakuj, spadneš.“ Jak se potom divíme, když je dítě nemocné nebo spadne, že? Zkuste se někdy poslouchat. Není celý váš rodičovský monolog (protože dialog se tomu dá říkat málokdy) pouze snůškou negativistických co by, kdyby?

Pak existuje ještě nebezpečnější varianta špatného mluvení se svými dětmi nebo nad svými dětmi. Ať už jsou jakékoliv a procházejí čímkoliv, nepomůžete jim stylem „Ty propadneš, propadneš a pak můžeš jít leda někam do fabriky.“, „Chlapče, s životem, který vedeš, tě asi za pár let přijdeme navštívit do kriminálu, že?“

Uvědomte si, že vaše děti jsou vaše děti a kdo jiný by jim měl projevovat lásku, úctu a důvěru, když ne vy? Kdo je má naučit vážit si sebe samých, přemýšlet o sobě pozitivně a mít zdravé sebevědomí? Dávejte si proto pozor na to, co říkáte a jak jednáte. Když na sobě budete chtít pracovat, jistě uděláte pro své děti to nejlepší.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

6
Komentujte

avatar
5 Comment threads
1 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
ViniDanaKarlMartinHana Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Hana
Host
Hana

Je to článek stručný, výstižný a pravdivý. Mohu potvrdit vlastním příkladem. Moje maminka nesnášela, když jsem zpívala, protože to bylo falešné a tak jsem si zpívala (protože já ráda) kdekoliv jinde. Po čase ona sama zpívala příšerně a já se naopak docela vyzpívala, byť mám hudební sebehluch a moje nadanější děti předškolní věk přežily bez úhony. Ba ani vnoučci nemají námitek. Taktéž jsem učila zpívat velmi nadaného klučíka Roma a další děti, které jsem chvíli provázela službou. Ne, není ze mne žádná diva a pokud mne někdo větší poslouchá, neustojím to a tréma udělá můj zpěv velice hrůzným. jenže když… Číst vice »

Vini
Host
Vini

Od doby zavádění tohoto (vždy pozitivního) stylu výchovy (v 90. letech) stoupá množství uživatelů drog už na ZŠ, propadlíků u maturity, absolventů ochotných nechat se živit i ve 30 letech …
Zároveň klesá počet lidí ochotných mít děti … Náhoda ?

Martin
Host
Martin

Většina lidí, dle úrovně vyspělosti tedy duchovní, by ze zákona mělo mít zakázáno mít děti, v lepším případě mají “dospělé” děti děti, v horším případě, to se mi ani nechce komentovat.

Karl
Host
Karl

Ja byl rezanej a srovnavanej se spoluzakem sousedem celou zakladni skolu!! Vsechno mu slo lepe! Nakonec za 15let kdyz sem si u nej nechaval spravovat auto jsem zjistil ze si vymysli nektere zavady aby dostal vice penez.. Takze vzor ktery mi rodice davali krade a ojebava lidi.. Bylo me samo sebe velmi lito a za rodice jsem se zastydel.. Sramy na dětské dusi jsou naporad..

Dana
Host
Dana

Tak pod toto bych se mohla podepsat. Z mé zkušenosti bych ještě dodala, že všechny tyto oblasti se netýkají pouze rodičů, ale i učitelů, trenérů apod.
Sama pracuji na prvním stupni ZŠ a mohla bych vyprávět, co jsou schopné některé kolegyně směrem k dětem z úst vypustit. Další zkušenost mám u syna z tréninků ve sportovním klubu, to je také snůška projekcí vlastních problémů na děti, obzvlášť některých ambiciozních rodičů, kteří jsou schopni svým dětem kvůli jejich “špatným” výkonům vulgárně nadávat…
Krásně se pak poznají děti z harmonických rodin, jsou mnohem klidnější, rozvážnější, netrpí žádnými dys…,ADHD apod.

Vini
Host
Vini

Kéž by to s původem dys …, apod. bylo tak jasné, jak píšete …