Asi to znáte, narodí se vám dítě a automaticky se vaše matka, otec, tchýně a tchán převtělí do těch nejlepších, nejochotnějších a nejmoudřejších nadlidí – babiček a dědečků. Možná, že zrovna ti vaši prarodiče jsou to největší požehnání, co vás v životě potkalo, ale dost možná máte mezi sebou nepříjemné třecí plochy. Jak ve vztahu s babi a dědou fungovat?
-
Zapojte je
Ať už to bylo dobře nebo špatně, dříve v rodinách žilo pospolu i několik generací, což mělo pozitivní vliv na utváření základů pro mezilidské vztahy, předávání zkušeností a radost jak dětí, tak babiček a dědečků ze sebe navzájem. Dnes je jiná doba a samozřejmě, že pravděpodobně v mnohém nesouhlasíte s výchovou a přístupem svých rodičů. Ale upřít jim jejich právo – pravidelně vídat vnoučata, na které se už jistě pár let těšili, by negativně poznamenalo všechny.
Pokud nemáte příležitost se často vídat, posílejte jim fotky a videa, budou mít radost z toho, že s nimi sdílíte pokroky vašeho pokladu.
-
Důvěřujte
Mnoho matek si projde obdobím, kdy nikomu, ale nikomu nevěří, že se byť jen na hodinku dokáže o jejich dítě postarat. Snažte se irelevantního strachu zbavit a mějte ve své rodiče či tchánovce trochu důvěru. Svěřte babičce kočárek bez dvouhodinové přednášky o dekách a frekvenci pohupování a neděste se, když děda půjčí tříletému vnoučkovi opravdové kladívko a hřebíky.
-
Tolerujte
Přecházejte věci, které nejsou výsostně důležité. Věřte, že ti sympatičtí lidé, kterým jste už asi pětkrát řekla, že by měli malého položit na zem, ať si narovná záda, to nemyslí zle. Během šestinedělí pravděpodobně své hormony a svůj temperament na uzdě neudržíte, ale po celou další dlouhou etapu výchovy vašich dětí se vždy před střetem s prarodiči ujistěte, jestli náhodou neřešíte malichernosti.
-
Komunikujte
Když se vám nelíbí něco, co prarodiče dělají a vyhodnotila jste, že nejde o malichernost, v klidu si s nimi promluvte. Možná, že zprvu to nebude lehké, protože chápejte, oni přece vychovali dvě!!! děti, navíc bez praček, myček a všech vymožeností, tudíž mají bohaté, bohaté zkušenosti a vy coby novopečený rodič, ač klidně se třemi dětmi, se od nich máte co učit. Nakonec ovšem budou muset vaši rodičovskou autoritu uznat a určitě se dohodnete. Hlavně nepřistupujte k těchmto hovorům s předsudky, neurážejte se, ale otevřeně a upřímně předneste vaše stanoviska.
-
Mluvte o nich před dětmi hezky
Babička s dědečkem jistě mají své chyby, ale zabiják vašich rodinných vztahů by bylo na jejich nedostatky upozorňovat před dětmi. Trošku se přemožte a klidně ponechte vašim dětem idealizovaný obraz o babičce a dědečkovi, k děství to prostě patří.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Jsem matkou dnes již skoro 50-ti letého syna.Když se mrňous narodil,největší radost měl z něj děda a což teprve,když se začal pohybovat sám od sebe.Nic nebylo dědovi zatěžko,blbli spolu o sto péro.Například si malej „usmyslel,že chce „ozabáč“děda nelenil a „vykramařil celou kuchyň,vše co se mohlo) podobat ozabáčovi.Nic malej si mlel pořád svou,až najednou(dřív se doma topilo v kamnech na uhlí)děda sebral pohrabáč a roštoval v kamnech,načeš prcek blahoslavně prohlásil „OZABÁČ“,babička přišla z nákupu,doma nepořádek,nebylo kam stoupnout,děda v poklidu a vnuk s radostným úsměvem tloukl pohraváčem do podlahy.Tak to je jedna z mnoha situací s naším prvorozeným.Jó to byly časy,které se už nevrátí,ale zaplať bůh za ně a vzpomínky zůstávají.