Splnil se Vám sen. Dostala jste vysněnou práci, po letech dřiny jste se vyšplhala na pozici, ve které jste více než spokojená. Veškerý obdiv si zasloužíte, tím spíš, pokud je za vašimi úspěchy nemalé úsilí a obětavá píle.

Jenže. Do toho tikají biologické hodiny. Na jednu stranu si logicky uvědomujete, že třicet vám nebude věčně, na straně druhé, sestoupit z pomyslného pracovního žebříčku se vám pochopitelně příliš nechce. Ale stane se, co se stát má. Vy otěhotníte a dítě je na cestě. Najednou dostane váš život jiný rozměr. Jakoby vám někdo sundal roušku z očí. Pocit, že jste nositelkou nového života, vám dodá tolik euforie a radosti, že nějaká luxusní pracovní nabídka vám v tu chvíli připadá naprosto směšná.

Dítě nebo práce?

Den D nastal a vy se po bolestivých, ale o to krásnějších, chvílích nemůžete nabažit svého uzlíčku štěstí. Máte energie na rozdávání a cítíte nepopsatelnou radost ve svém nitru. Plynou dny, týdny, měsíce a než si vaše malé miminko sfoukne první svíčku na narozeninovém dortu, pocity dnešní a ty z loňska, jsou nesrovnatelné. Vám se najednou začne stýskat po práci, po přítomnosti lidí, po smysluplně prožitém dni, po obyčejných dvaceti minutách, které máte jen pro sebe.

Napadne Vás, že by nebylo špatné jít zpět do práce. Třeba jen na chvíli, na zkrácený úvazek, na pár hodin týdně. Začnete sumírovat plán, ve kterém mají hlavní roli obě babičky, další tři tety a také, především, hodný partner, který vám, sice lehce zklamaně, ale nakonec rád, vyjde vstříc. Otevřené možnosti máte, tak hurá do toho.

Mami, kde jsi?

Synovi či dcerce ještě není ani rok a půl a vy už téměř každý den startujete své auto a odjíždíte směrem „nový život“. Ze zkráceného úvazku se nakonec vyklube mnohdy až pozdní dojíždění domů, kdy dítě už klidně oddechuje ve své postýlce a vy si únavou ani nevšimnete, že vám nechalo svůj „krásný“ obrázek, jen pro vás, ležet na stole.

Takovýmto tempem mladého honce si nevšimnete ale daleko více věcí. Že se malá šikulka naučila říkat pět nových slůvek, že malý hrdina už nepotřebuje pleny, co ho dnes bolelo, a kterou pohádku má nejraději. Ba co hůř, nevšimnete si ani toho, že váš partner je čím dál více zadumanější, a pokud se vidíte, téma konverzace rychle vysychá.

Takhle je to špatně!

O nástupu do zaměstnání si pochopitelně rozhoduje každá žena sama. Mnohdy zůstane žena po rozchodu s partnerem sama a z materiálního hlediska jí jiná možnost nezbývá. Může dojít k situaci, kdy partner onemocní či zemře, a brzký návrat do práce je jediným východiskem z kalamitní finanční krize.

Jsou však ženy, které nastupují brzy do zaměstnání proto, že sami chtějí. Čas trávený doma s dítětem je nenaplňuje a nevidí v něm žádný smysl. Chybí jim společnost a pocit jakési „užitečnosti“. Ale zkuste se někdy podívat do očí 18-ti měsíčního dítěte, když odcházíte pryč. Uvidíte stesk, zoufalství, nepochopení, první slzičky, rozervanou dušičku na tisíc kousků a nevyřčenou otázku: „Proč, maminko, zase odcházíš?“

Dítě prochází v určitých fázích svého života separační úzkostí, tedy strachem z odloučení od matky. Do minimálně tří let by proto mělo dítě svět kolem sebe poznávat z náruče matky. Pochopitelně obrazně řečeno, jistě je nutné a žádoucí, aby se setkávalo s jinými dětmi či ostatními členy rodiny a trávilo s nimi čas. Ale dítě musí zažívat pocit jistoty, že maminka je opodál a za chvíli přijde. Každé dítě si vytváří automaticky nejsilnější pouto právě ke své matce. Pokud ji nevídá často a není s ní po většinu dne, tato vazba se narušuje a cit, který dítě potřebuje, nenachází. Časem proto přilne k jinému členu rodiny, což v dospělosti může vést k narušenému citovému životu, k citové deprivaci či problémům ve vztazích.

Pokud to jde, buďte s dítětem doma co možná nejdéle. Čas, který v tomto údobí dítěti věnujete, se vám nesčetněkrát vrátí. Sice nepůjde o finanční odměnu, ale o pocit k nezaplacení.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na