Močová inkontinence, tedy samovolný únik moči, je ve společnosti prozatím tabu. Přestože jde o velmi častý problém, který postihuje, třeba i jen na přechodnou dobu, až 50% žen, zatím se o něm nemluví tak, jak by bylo třeba. Obecně postihuje více ženy, i když ani muži nebývají výjimkou. Dříve byla tato diagnóza spojována s vyšším věkem, ale dnes je již jasné, že věk nehraje žádnou roli. Často jí trpí lidé v produktivním věku, příčina tedy tkví v jiných problémech. A jaké to jsou?

  1. Stresová inkontinence

Tento druh úniku moči je vyvolán náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku a lze ji rozdělit ještě dále na tři podstupně. V případě lehké inkontinence dojde k uniku pouze při velké námaze. Druhým stupněm se myslí termín, kdy dochází k úniku třeba při běhu, rychlé chůzi nebo skákání. A posledním, nejtěžším stupněm je situace, kdy moč nekontrolovatelně odchází při běžných denních činnostech, které vyvolají mírnou námahu na oblast břicha. Tedy třeba při smíchu, kašli, kýchnutí, apod.

  1. Reflexní inkontinence

Tato inkontinence vzniká při onemocnění míchy nádorem, zánětem či úrazem. Mikce čili vyprazdňování močového měchýře probíhá na podkladě míšního reflexu. Tato reflexní centra jsou uložena v sakrální oblasti páteře a jejich centrum je v mozkové kůře. Dojde-li k postižení míchy, naruší se reflexní dráha, která vede informaci od míchy do mozku, informace z míchy jednoduše nemohou dojít do mozkové kůry a postižený si tím pádem ani neuvědomí, že má potřebu močit.

  1. Urgentní inkontinence

Tento typ postihuje především ženy a projevuje se neovladatelným nucením na močení s následným odchodem různě velkého množství moči. Důvodem jsou záněty močového měchýře, nádory pánevních orgánů, poruchy funkce svaloviny pánevního dna, těžké porody, spontánní potraty, anebo třeba cukrovka či roztroušená skleróza.

Močový měchýř je za normálních okolností schopen pojmout asi 600 ml moči, přičemž nucení na močení se dostavuje již při náplni 200 ml moči. V tomto případě se dá močení ještě překonat, ale naplní-li se do objemu asi 400 ml, většina lidí pociťuje již nepřekonatelnou potřebu se vyprázdnit.

Jelikož je močový měchýř dutý svalový orgán, jeho stěny se mohou vlivem zánětů, nádorů, vrozených vad či opakovaných těžkých porodů narušit a ztratit svou pružnost. Proto pak dochází k úniku, jelikož stěny močového měchýře nejsou schopny udržet moč.

Co s tím?

V případě stresové inkontinence se dá situace řešit dvěma způsoby. Buď konzervativní, nebo chirurgickou cestou. Začíná se nejdříve speciálními posilovacími cviky na posílení pánevního dna. Nejde o nic složitého. Stačí si, vsedě, či vleže, představit, že pánevní dno je takový „výtah“, kterým se chcete dostat do prvního patra. Pánev zatnete a snažíte se ji „posunout“ výše, chvíli vydržíte a pak opět uvolníte. Takto během dne můžete několikrát po sobě opakovat.

Dalším doporučovaným cvikem na posílení svalů močového měchýře je zastavování močení během jeho průběhu. Tedy, během močení několikrát proud moči pomocí vůle zastavte. Zpočátku to třeba nebude vůbec možné, ale při pravidelném cvičení se svaly zpevní a cvik zvládnete.

Dobrým způsobem předcházení inkontinence je nácvik na zvedání břemen. Není správné se k břemenu ohýbat, ale pokrčit kolena na výši břemene a pomocí, především horních končetin, břemeno zvednout.

Je-li prapůvodní příčina problému zánětlivé či nádorové onemocnění, základem všeho je nejdříve vyléčit prvotní problém, a teprve potom řešit inkontinenci, jako důsledek.

Poslední možnou terapií je operativní léčba. Ta se provádí většinou u stresové inkontinence třetího stupně. Buď se provádí plastická rekonstrukce ochablého pánevního dna, závěsné operace močového měchýře, případně hysterektomie.

Každý, i ten sebemenší nepříjemný únik moči, je nutné včas a okamžitě řešit. V takovém případě je totiž šance na léčbu problému velice úspěšná.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na