Každá maminka má svůj strach nastavený jinak. Je přirozené, že se bojíme, aby se našim dětem nic nestalo. Prožíváme svůj strach třeba tehdy, když jede poprvé na školu v přírodě nebo na tábor. Kdy už je ale náš strach spíš chorobný a dítěti by mohl naopak ublížit?
Jak poznáte, že se o své dítě bojíte příliš
Je několik náznaků, které vám napoví, že už to zkrátka se starostí o ratolest přeháníte (a stačí, když splňujete jeden z nich):
- Vodíte ho do školy a ze školy i tehdy, když už to nepotřebuje (3. třída a výše, ovšem zde záleží i na tom, zda bydlíte ve velkoměstě, nebo na vesnici, dítě musí přejít frekventovanou křižovatku, či zda máte školu blízko, nebo daleko).
- Neustále ho kontrolujete mobilem, pokud nejste doma, nebo pokud je u kamaráda.
- Prakticky ho nepouštíte samotné ven, aby se mu nic nestalo.
- Když nemáte dítě u sebe nebo pod kontrolou, bolí vás břicho, hlava, nemůžete se na nic soustředit a myslíte jen na něj a na to, co by se mu mohlo stát.
- Prožíváte téměř infarktové situace, když odjede na školu v přírodě a vy nevíte o každé minutě, co právě dělá. V noci nemůžete usnout.
A takto bychom mohli ve výčtu pokračovat téměř donekonečna.
Co je na nadměrném strachu špatně
Takový strach je škodlivý hned dvěma směry: jednak směrem k vám, protože jste příliš úzkostlivá a způsobujete si svými pocity negativní psychosomatické stavy, které mohou vést až k nemocem (deprese, úzkosti, závislosti), a jednak samozřejmě i směrem k dítěti – příliš opečovávané a chráněné dítě v dětství se pak v dospělosti neumí o sebe postarat, rychle se rozhodovat ve vypjatých situacích a je paradoxně mnohem více náchylné k tomu, aby se mu stalo něco špatného.
A jak s tím bojovat
Sama zkuste nějaké relaxační techniky, které vám dají aspoň na chvíli zapomenout na strach: meditace, jóga. Věnujte se sportu a pohybu na čerstvém vzduchu. Pracujte a zapomeňte na zbytečný strach (tady nemáme na mysli strach, když vaše dítě leží ve vážném stavu v nemocnici, a vy se o něj právem bojíte). Dostatečně odpočívejte. Vytvořte si nějakou afirmaci a vždy si ji řekněte, když pocítíte záchvěv strachu, např.: Moje dítě je v bezpečí a nemůže se mu nic stát.
Pokud nic z toho nepomáhá, důrazně doporučujeme navštívit odborníka – psychologa, psychoterapeuta nebo i psychiatra, opravdu není zač se stydět a včasná pomoc je lepší než pozdější léčba nemocí (jak u vás, tak u vašeho příliš chráněného potomka).
Zdroje: www.psychologie.cz, www.babyonline.cz, www.ulekare.cz, www.wikipedia.org
Více článků najdete na portálu mamci.cz
