Do exekuce se v dnešní době může člověk dostat docela snadno – nemusí to být žádný velký dlužník, mnohdy stačí jen zdánlivá drobnost, jako jedna jízda načerno v ostravské tramvaji. Se svým smutným příběhem se s námi podělila paní Jana (37 let), která od narození žije v tomto severomoravském městě:
Žádné dluhy jsem nikdy v minulosti neměla, ale přiznám se, že jsem docela často a cíleně jezdila v MHD načerno. Jednak jsem tím chtěla ušetřit peníze (zejména když jsem jela třeba jen jednu zastávku, tak mi přišlo zbytečné kupovat si lístek) a navíc už jsem to tak trochu brala jako sport. Revizory jsem navíc v tramvajích ani autobusech prakticky vůbec nepotkávala a tak jsem si říkala, že ani nemá smysl si jízdenku kupovat. Bohužel, jednoho dne jsem se střetla s tvrdou realitou.
Myslela jsem si, že mě prostě revizor nikdy nechytí
Vždycky jsem si myslela, že mě nikdy žádný revizor nechytí – jednak jsem se s nimi téměř nesetkávala a i kdyby, říkala jsem si, že bych jim určitě utekla. Byla jsem si téměř na 100 % jistá, že nikdy žádnou pokutu nedostanu, až přišel jeden horký červencový den. Tehdy jsem se už od rána necítila nejlíp a možná bylo určitým znamením, když mi cestou na tramvaj přeběhla přes cestu černá kočka. Na pověry, horoskopy a podobné věci ale nevěřím a tak jsem jako tradičně nastoupila do tramvaje a jela do práce. Bylo to osm zastávek a za ty roky, co jsem jezdila načerno, jsem v tramvaji revizora viděla jen dvakrát a z toho ani jednou se ke mně nedostal – bylo v ní vždycky hodně lidí a já stihla včas vystoupit. Tentokrát jsem to ale nestihla a když mě revizor vyzval k předložení jízdních dokladů, pořádně ve mně hrklo. Nejdřív jsem se snažila vymluvit na nefunkční automat na jízdenky, ale revizor byl neoblomný a mně nezbylo, než mu ukázat občanku a nechat si vystavit protokol o pokutě.
Pokutu jsem nezaplatila a čekala jsem, že problém vyšumí
Místo abych pokutu uhradila na místě se slevou nebo alespoň do týdne, úplně jsem se na ni vykašlala – protokol jsem jednoduše vyhodila a spoléhala na to, že se mi nic nestane. Je ale fakt, že pak už jsem si začala dávat pozor a jízdenky si kupovala – nejdříve na delší trasy, do práce apod., později jsem přešla na měsíční, která se ukázala jako mnohem výhodnější varianta. Nicméně pokuta, kterou jsem dostala, nikam nezmizela a já vůbec netušila, jaké problémy mě ještě budou čekat.
I další upomínky jsem házela do koše a spoléhala na to, že to vzdají
Později mi přišla upomínka, že mám pokutu zaplatit a já si ji jen přečetla a vyhodila. To samé jsem udělala i s dalšími upomínkami, ty už přitom byly na vyšší částky – na jednu stranu mě to trochu vyděsilo, na druhou stranu se mi je už tím spíš nechtělo platit. Stále jsem věřila, že se na to dopravní podnik vykašle a kvůli jedné jízdě načerno to nebude hnát tak daleko. To jsem se ale hodně zmýlila a asi po roce a půl přišlo nečekané a nepříjemné překvapení.
Když mi na účet přišla výrazně nižší mzda, nechápala jsem, co se děje
V den, kdy mi pravidelně chodí na účet výplata, jsem se klasicky koukla na účet, zda peníze dorazily a pohled na mé konto mě šokoval – výplatu jsem měla o cca 5 000 Kč nižší. Nejdříve jsem vůbec netušila, co to má znamenat a myslela jsem si, že se třeba účetní jen spletla a omylem mi poslala špatnou částku. Nikdo se ale nespletl – ukázalo se, že tyto peníze mi byly strženy exekutorem a na moji mzdu byla uvalena exekuce právě kvůli oné nezaplacené pokutě. Nikdy jsem nečekala, že to dojde tak daleko a byla jsem z toho hodně nešťastná.
Byla jsem naštvaná na dopravní podnik, později pak i na sebe
Zpočátku jsem byla nejvíc ze všech naštvaná na samotný dopravní podnik a říkala jsem si, že si přece nezasloužím mít exekuci na plat jen kvůli jedné jízdě načerno. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že chyba byla hlavně na mojí straně – kdybych pokutu uhradila hned, nebo alespoň do měsíce a neustále všechny upomínky nevyhazovala, nenarostl by dluh do tak obřích rozměrů. Nakonec jsem tak byla naštvaná hlavně sama na sebe a konečně si uvědomila, že tyto věci je třeba brát vážně.
Tip pro čtenáře: Základní pravidla, jak se nedostat do exekuce.
Jediná jízda na černo a strkání hlavy do písku se mi krutě vymstilo
Spousta lidí se dostane do exekuce kvůli vysokým dluhům, neplacení splátek u půjček, neplacení nájemného apod. U mě šlo jen o jednu jízdenku, ale i tak se mi exekuce nevyhnula – prostě jsem doplatila na vlastní hloupost. Zpětně to vnímám tak, že nejhorší nebylo to, že jsem jela načerno ale to, že jsem neuhradila následnou pokutu. Finální částka, na kterou se dluh po exekuci vyšplhal, je totiž mnohonásobně vyšší než samotná pokuta. Štve mě to, ale v tuto chvíli už s tím nic nenadělám.
Dnes už bych podobnou chybu neudělala, jsem dostatečně ponaučená
Ještě mi zbývá několik měsíců, co mi budou peníze srážet z mého příjmu, pak už bych to měla mít za sebou a být znovu bez dluhů. Jak se říká – všechno špatné je k něčemu dobré. Zjistila jsem, jak nepříjemné je dostat se do exekuce a dnes už bych rozhodně podobnou chybu znovu neudělala. A tím nemyslím jen to, že jsem nezaplatila pokutu hned, ale i to, že jsem jezdila načerno. Teď už si kupuji měsíční jízdenku a když náhodou zapomenu, koupím si lístek v automatu nebo u řidiče, i kdyby to mělo být jen na jedinou zastávku. Za chyby se platí a já jsem za tu svou zaplatila opravdu hodně peněz. Pozitivní ale je, že mě to poučilo a podruhé už se mi to nestane – to vím na 100 %.
