Metoda je určena především pro miminka od narození do tří měsíců věku. Doktor Harvey Karp, který je původce metody, je zároveň i pediatr, zastává názor, že neklid a pláč miminek je způsoben tzv. předčasným narozením. Miminka se podle něj rodí dříve, než by tomu ve skutečnosti mělo být. Po narození postrádají bezpečí maminčiny dělohy a to vede k pláči neklidu (chybí čtvrtý trimestr).
Metody, které Karp sepsal, nejsou až takovou novinkou. Jsou to staré osvědčené postupy, které jsou používány po generace. On je však popsal do velmi účinné kombinace. Měli byste je provést všechny najednou. Některým miminkům však stačí jen některé body k utišení. V podstatě napodobují prostředí maminčina bříška.
Těsné zavinutí – dle Karpa je těsné zavinutí prvním bodem k úspěšnému tišení dráždivých miminek. Těsně zavinujeme nejen tělíčko, ale i ručičky. Nekoordinované pohyby ručiček dráždivost ještě zhoršují. Dnes se už dají sehnat zavinovačky speciálně určené na zavinování s důrazem na kvalitu materiálu. Miminka se balí i do trojúhelníkovité pleny.
Správná poloha – zavinuté miminko ukládáme na bok. Plačícímu miminku se na zádech líbit nebude, z dělohy tuto polohu nezná. Miminko lze uložit i na rameno rodiče. Novorozence v poloze na boku a bříšku nenechávejte bez dozoru. Zavinutí musí být opravdu pevné.
Uklidňující zvuk „šššššššššš“ – rodiče často zjistili, že jejich miminko utiší zvuk fénu, vysavače, digestoře nebo mixéru. Zvuky jsou velmi podobné těm, které miminko slyšelo v děloze, vlivem proudící krve. Někdy stačí i pouze „ššššů ústy.
Houpání – miminka byla navyklá na přirozený houpavý pohyb z maminčina bříška. Proto jim to i po porodu dělá velmi dobře. Houpání za chůze nebo na gymnastickém míči. Jen pozor na třesení, hlavička musí být fixována.
Sání – kojení/krmení/dudlík. Sání miminka uklidňuje. Dokud však miminko nezvládne správně kojení, nedávejte ho, sání z prsu a dudlíku je rozdílné, mohlo by pokazit techniku.
Vše shrnul ve své knize Nejšťastnější miminko v okolí. Ve světě je Harvey Karp a jeho metoda velmi oblíbená a vyhledávají ho spousty zoufalých rodičů. Vyzkoušelo už ji tisíce maminek a s úspěchem. Stejně tak budou miminka, na které platit nebude. Jako u všeho má svoje příznivce i odpůrce. Každá maminka má právo vybrat, jakou cestou se v péči vydá.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Při četbě takových článků se musím pousmát.Tyto rady mně dávala už moje babička,která se narodila začátkem minulého století-zněli asi-„pořádně ji zabal,děti se tak cítí bezpečněji a otoč jí na bok,s podepřením hlavičky polštářkem….a protože se neotočí,příště ji dej na druhý bok ..a chyť ji ruce do svých dlaní-děti to mají rádi…atd.“-…..samozřejmě rady předávám a pak slyším- četla jsem na internetu….a já na to-vždyť jsem ti to říkala!Neměli by mladí aspoň trochu poslouchat,co jim ty“zastaralé“babičky říkají?Možná mají v něčem pravdu.
Ivana : kolikrát Vám Vaši něco říkali, udělala jste si to po svém a nebo udělala to co radili až teprve, když jste si to někde přečetla nebo Vám to poradila kamarádka :-). Prostě mládí je takové. Jinak jsem odjakživa nesnášela větu “ já jsem ti to říkala“ a sama jsem ji na své tři děti použila snad 2x – vždy si radši skoro ukousnu jazyk :-), než bych to řekla.
On ten Karp právě čerpá tyhle rady z moudrosti starších, v té knize také srovnává péči o miminka v moderní společnosti a u přírodních národů. A jak píšete Vy, rady našich babiček v mnohém nejsou zastaralé, ale nadčasové. 😉
Paní Ivano, při čtení takovýh článků jsem se musela pobavit i já.Takové zkušenosti měly již dávno naše babičky a prabičky a před nimi další….Tenkrát jim nikdo neříkal a nikde nečetly na netu žádné z podobných rad.Zkrátka to tak bylo,zkušenosti se předávaly z generace na generaci a ušetřilo se spoustu času.Než mamina nakliká rozumy z netu a kašle na rady v rodině své matky,tchýně nebo sestry, která už má děti,raději hodiny sedí u PC a na své dítko kašle. Pak to tak vyadá.Dnes ze všeho dělají vědu,ale ta už je dávno prozkoumaná.
Já se také souhlasně připojuji.V radách jsem moc opatrná, volím dopředu, jak co říci aby to nebyla buzerace, spíše vždy mluvím o sobě, jak jsem to dělala já, atd. Děti se prostě vychovávají jinak. Moderně, k upevňování sebevědomí, občas plácnou rodiče, dělají si co chtějí jak s jídlem, tak se spánkem. Až budou chtít, půjdou spát, jíst, oblékat se. To je ta VÝCHOVA NEVÝCHOVOU……