Jaký jsem rodič – Děti jsou stvoření, které milujeme. Nedovedeme si bez nich představit ani minutu svého života. Je v nich kus našeho „já“, naše krev. Zároveň ale občas pěkně pozlobí, neposlechnou a vyvádí psí kusy. S věkem starostí přibývá a rozhovor s pubertálním dítětem nám může brát energii, sílu i psychickou pohodu. Jak zvládáte každodenní stres a vypjaté situace? Máváte nad vším rukou nebo občas vytáčíte číslo RZP, kvůli blížícímu se infarktu?
Temperament jako lupa našeho vnitřního „já“
Temperament, tedy souhra psychických procesů a vlastností, se projevuje způsobem reagování, chování a prožívání člověka. O temperamentu se dá vlastně mluvit tehdy, když si člověk uvědomí či dá najevo, jak snadno u něj vzniknou city, jak jsou silné, jak živě se projevují a jak rychle se střídají.
Do člověka nikdo nevidí. Co se mu honí hlavou, o čem přemýšlí, co ho trápí, nebo čím se naopak potěšil. Pokud nám naše pocity sám nesdělí, okolí o nich nemusí vědět vůbec nic. To, jak jsme sdílní, nebo naopak uzavření do sebe, odhaluje náš temperament. Již Hippokrates rozdělil celou lidskou společnost na čtyři typy – právě podle toho, jak má kdo „horkou krev“.
Podobné články
Sangvinik
Sangvinika – rodiče – by si přáli asi všechny děti, ale možná jen tak do doby, než začnou nějaké drobné problémy. Tento typ člověka je totiž velmi společenský, veselý, optimistický, rychle se přizpůsobuje dané situaci a je nekonfliktní. S dětmi proto ihned zapadá do jejich světa, rád se stává jedním z nich. Což pochopitelně děti milují.
Ale na druhou stranu, jeho chování může způsobit vážné problémy. Tím, že bývá více dítětem, než dospělým, bývá nespolehlivý, nerozvážný i lehkomyslný. Nerozpozná, kdy je, krom zábavy, čas také na povinnosti a zklidnění.
Cholerik
Po takovémto typu rodiče asi málokteré dítě prahne. Cholerik bývá často vznětlivý, dráždivý, vzteklý, stačí maličkost, která ho rozhněvá, ale na druhou stranu, velmi rychle se uklidňuje. Je schopen pracovat samostatně, je zodpovědný, dobře se prosazuje a bývá dobrým vzorem pro děti, co se vůle týče. Není zrovna mazlivý typ, děti se mu budou, díky jeho výbuchům, asi spíše vyhýbat, ale zato je schopen děti naučit disciplíně, vytrvalosti a píle. Cestu si k němu většinou nacházejí děti až v dospělosti, kdy ocení jeho řád a schopnost cokoli dokázat.
Flegmatik
S tímto typem rodiče děti asi žádnou velkou legraci nezažijí. Flegmatici jsou spíše neteční, rozvážní až lhostejní ke svému okolí, zároveň však mají silný pocit zodpovědnosti a spolehlivosti. Někdy spíše, svým stereotypním jednáním, připomínají „roboty“. Domácnost funguje skvěle, jejich děti jsou vždy čisté, nakrmené, slušně vychované, ale chybí dynamičnost, autenticita, vybočení ze zajetých kolejí, což flegmatici nemají rádi.
Melancholik
Tento typ rodiče je asi nejméně chtěný. Dítě se s melancholikem nemůže cítit nikdy dobře. Melancholika totiž provází po většinu života smutná, depresivní nálada, chmurné myšlenky a téměř nulový citový život. Nejsou schopni projevit city, i když sami to od okolí velmi žádají a potřebují.
Život s nimi bývá provázen častými pocity méněcennosti, které, možná nechtěně, přenáší i na své děti. Většina dětí v dospělosti ráda utíká z rodinného prostředí pryč, do veselejšího a citem nabitého života, kde nacházejí větší porozumění a uspokojení. Přestože melancholici mívají city velmi silné a hluboké, nechávají je zamčené kdesi na dně srdce, kde o nich ani nemůže nikdo vědět.
Na uklidnění dodám, že většina lidí, a potažmo rodičů, bývá zdravě „nakombinována“. Tedy v každém správném rodiči většinou dřímá hrst cholerika, něco z flegmatika, sem tam se ukáže ukrytý melancholik, ale převažuje veselý sangvinik. Důležité je, své stinné stránky, špatné nálady a nepřiměřené výbuchy vzteku eliminovat. A snažit se vyzdvihovat ty lepší, které můžeme dítěti bez obav ukázat a připravit ho tím do budoucnosti.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
