Agresivitu samotnou nelze brát jen jako čistě negativní. Pokud by se u dítěte neprojevovala vůbec, mohlo by pak mít obtíže při sebeprosazování v kolektivu nebo v tom, aby bylo schopné jít si za svým cílem. V určité míře nám totiž dodává odvahu, pomáhá v případě, kdy potřebujeme překonat nějakou překážku.
Mlácení do věcí nebo ubližování kamarádům
Lze rozlišit agresivitu, která probíhá pouze v myšlení dítěte a navenek se neprojevuje. Výrazněji je patrná, pokud ji dítě projeví verbálně ve formě urážek a nadávek. Fyzická agresivita se už zaměřuje na věci či lidi, mezi kterými se dítě pohybuje. Nejčastěji je to vůči kamarádům a vrstevníkům dítěte, ale třeba i rodičům nebo učitelům. Častěji se agresivita projevuje u chlapců, kteří se takto snaží prosadit.
Chápání agresivity dítětem
U dětí do tří let je třeba brát v úvahu, že se spíše teprve učí, jak vlastní emoce zvládat, a jaké reakce jsou přiměřené pro jejich okolí. Agresivita se tedy právě u nich projeví velmi snadno. Děti neumí kontrolovat impulzy, které k nim přichází, a ve značné míře se zaměřují pouze na sebe. Agresivita je patrná v případech, kdy je dítě kvůli něčemu nespokojené, může se dočasně zvýšit při stresových situacích nebo změnách v rodině.
U předškoláků již agresivita většinou ustupuje. Dítě má schopnost více komunikovat a není tak často třeba, aby dávalo svá přání najevo fyzickou agresí. Sebeovládání je lepší, děti se postupně učí, jaké chování je přijatelné v kolektivu.
Nutné zachování klidu
Od rodičů je potřeba, aby dítě naučili, jak svůj vztek zvládat a vyjádřit jej přijatelným způsobem. Pokud dítě ubližuje, není na místě křičet, ani jej trestat. Tím mu jen ukazujete, že tato reakce je vlastně přijatelná. Situaci řešte s klidem, společně s dítětem pojmenujte, co cítí. Vyjádřete pochopení toho, co se v něm odehrává, a neodsuzujte jej. Podpořte jej v tom, aby příště dalo svůj vztek najevo jinak.
Nastavte jasná pravidla a na danou situaci reagujte vždy stejně. Pokud dítě jednou bude za nějaké chování „potrestáno“ a jindy nikoliv, vnese mu to do života zmatek. Snažte se najít situaci, kdy dítě svůj vztek ovládne, a pochvalte jej. Je třeba ocenit i každý malý krůček. Pro dítě je opravdu velký úkol nevybuchnout hned, jakmile se naštve.
Dítě se stále nejvíce učí tím, co vidí doma. Zamyslete se nad tím, jak s negativními pocity pracujete vy sami a jakým způsobem je ventilujete – ať již na dítě či na partnera.
Když dítě bije rodiče
Stává se, že dítě vyjádří svou agresivitu i tím, že ve zlosti uhodí některého z rodičů. Nelze samozřejmě doporučit, abyste útok dítěti vrátili. I kdyby vás ruka v ten moment opravdu hodně svrběla. Dítěti byste tak akorát dali signál, že fyzická agresivita je přípustná. Dítě raději zastavte v tom, aby vám ubližovalo, a jasně mu řekněte, že bít nebo třeba kousat nikoho nebude. Sice chápete, že je naštvaný, ale takto svůj vztek projevovat nesmí. Je lepší slovně říci, co ho rozčílilo.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
