Skoro nevěra mi zachránila manželství: Láska si nevybírá, dalo by se říct. Díky tomu jsem se seznámila se svým manželem – bylo to na pracovní poradě, na které se sešlo několik oddělení z firmy. Viděla jsem ho poprvé a a doslova mi učaroval. Pěkná postava, pečlivě zastřižené husté vlasy a hlavně jiskřivý pohled v jeho tmavých očích.
Začali jsme se vídat častěji. Zprvu jsme jen tak laškovali, vyprávěli si vtipné historky ze života a občas zašli na kávu. Později se schůzky stále častěji odehrávaly u nás doma a po necelých dvou letech přišlo sestěhování a nakonec i svatba. Naše manželství bylo skvělé, i když časem upadlo do takové té běžné rutiny. Ale nestěžovala jsem si. Až jednou…
Bylo to na další firemní poradě (zaměstnání jsem mezitím změnila). Přišlo i několik nováčků, kteří měli do firmy nastoupit a mezi nimi byl on – Milan. Pod sakem měl kostkovanou košili a vůbec na mě působil úplně jinak, než všechny ty upjaté límečky okolo.
Přidělili ho do kanceláře, která byla od té mé fakturační skoro přes chodbu. Společně trávené polední pauzy na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo mi s ním dobře, i když hodně mluvil a málo poslouchal. Uměl si postěžovat na svou ženu a vzápětí zahřát na duši úžasným komplimentem. Ano, byl ženatý s malým synem a dalším dítětem na cestě. Chápala jsem, že si potřebuje popovídat a vlastně toho bylo víc, co mě na něm přitahovalo.
Občas mi přinesl nějaký suvenýr z výletu nebo třeba můj oblíbený čaj. Na mě si manžel vzpomněl jen při svátku nebo narozeninách a to jsem ho ještě podezírala, že si nechává dárky nakupovat od maminky. Chtěla jsem s ním být stále víc. Dokonce jsem začala kouřit, abychom se mohli ulít i během dne (on zvládal krabičku každý den). Na jeho metu jsem sice nedosáhla a manželovi to samozřejmě neuniklo.
A doma to bylo stále horší. O manžela jsem skoro ztratila zájem, nedokázal mě uspokojit už ani v posteli. Jak by taky ne, když jsem měla v hlavě jiného. S Milanem jsme se spolu už málem vyspali. Pozval mě k sobě na skleničku a skvělý večer mi zkazil až naléhavý telefonát od maminky, která upadla v koupelně. Měla jsem vztek, mamince totiž nebylo docela nic, spíš se jen lekla (a na předloktí měla ještě pár týdnů pořádnou modřinu) a já si připadala, jako bych přišla o tu nejlepší příležitost v životě. Ale nakonec se to ukázalo jako prozřetelná hra osudu.
A pak se všechno otočilo úplně naruby. Úplně náhodou jsem se vrátila dřív domů (Milan neměl čas) a zaslechla manžela křičícího na chodbě. „Prostě ne! Nejde to, nezlob se. Já ji pořád miluju!“ pak rozčilené prásknutí dveřmi a vzápětí okolo mě po schodišti proběhla mladá brunetka. Nejdřív jsem chtěla doma vtrhnout, ale nakonec si to rozmyslela. Prostě jsem s trochu povýšeným a překvapeným výrazem nakráčela do dveří.
A doma se mi manžel prakticky okamžitě vyzpovídal. Slova z něho padala jako lavina a vlastně to vypadalo, že se mu docela ulevilo. Byla to kamarádka z fitka, která ho neustále uháněla. Chvíli ji nechal, ale pak si uvědomil, že by mi nemohl být nevěrný. Neříkala jsem nic, ale bylo mi mizerně. Manžel si mě začal předcházet a i já na oplátku brzy začala dělat věci, které jsem dříve nedělala. Mezi mnou a Milanem to začalo skřípat a když jsem další pozvání na drink odmítla, nevybíravě mi vynadal. Řekl, že jsem Káča co myslí na sebe a ještě spoustu dalších věcí.
To mi otevřelo oči úplně. Změnila jsem práci a začala pracovat na svém vztahu s manželem. Bylo to, jako bych se vrátila zpátky. Litovala jsem dlouhých měsíců, které jsem promarnila s Milanem. Ale naše manželství to nakonec utužilo a zocelilo. A teď dokonce čekám vytoužené miminko, kvůli kterému jsem dokázala přestat i s tím kouřením.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
