Pozdní dospělost: Možná kroutíte hlavou nad takovým nesmyslem. 45 let je přece polovina života (možná už i více), skoro dospělé děti zlobí, šéf v práci vás po dvaceti letech pěkně štve, s morousem doma je k nevydržení a ty klouby, co vás každé ráno po probuzení pekelně bolí, také žádná výhra. Nu, jde o úhel pohledu.
Pozdní dospělost je báječné období
Roky mezi 45 až 65 lety jsou skutečně považovány za jedny z nejstabilnějších a nejlépe prožívaných období. Jde ale opravdu o to, jakým pohledem na tyto roky pohlížíte. Dají se totiž vnímat několika způsoby.
Buď již zmíněným „zlatým údobím“. Lidé si většinou po odchodu téměř odrostlých dětí užívají znovu nabité „svobody“, věnují se svým koníčkům, mají více času na svého partnera, na zvelebení zahrádky nebo na posezení s přáteli. Víkendové výlety nejsou výjimkou, stejně jako uskutečnění něčeho, na co jste celý život neměli čas. Ať už jde o učení se cizího jazyka, napsání knihy, pletení svetrů nebo o cestování. Na vše je teď mnohem více času.
Jsou však lidé, především ženy, kteří po odchodu dětí z domova trpí. Většinu svého života totiž podřídily rodině, péči o domácnost a na partnera jim pak už nezbýval tolik čas. Jakmile pak děti domov opustí, partneři se spolu vlastně znovu učí žít, což může být občas pěkná fuška, ale zároveň se dá tato situace přetvořit do roviny „znovu se zamiluji“.
Nejde o to, kolik má člověk na hrbu křížků, ale jestli má vedle sebe partnera, na kterého se může ještě stále spolehnout a je s ním rád. Někdy však nemá muž ani žena o žádné znovu zamilování zájem a potom se soužití stává nerudným a nepříjemným, což má k zlatému období skutečně daleko.
Nakonec se dá tato část života pojmout jako určité balancování. Kriticky a zároveň realisticky se dají zhodnotit správná řešení či omyly v zaměstnáních, kterými člověk během života prošel. Stejně tak se dá pohlédnout na manželství, na výchovu dětí nebo na situace, které člověk využil či ne.
Někdy však tito lidé mají sklon sklouznout ke snaze určité omyly napravit, což však již nejde. Jenže to si daný člověk neuvědomuje. A nastávají zbytečné a malicherné dohady. Pokud manželé selžou ve svých rolích, těžko mohou v padesáti honit rozjetý vlak a chtít být zase mladí. Stejně tak je obtížné svou chybu v rodičovské sféře napravovat po dvaceti letech, kdy jsou děti již sami dospělými.
Důležité je nechat věcem volný průběh, a pokud jste v životě něco propásli, nesnažte se to měnit. Většinou by to nadělalo více škody, jak užitku a mohly by funkční vztahy v rodině začít troskotat.
Práce versus důchod
Období pozdní dospělosti je typické svou stálostí v zaměstnání a postupným odchodem do důchodu, což je pro většinu, hlavně mužů, velkým problémem. Mnoho z nich totiž ztrácí celoživotní pocit důležitosti vlivem funkce „živitele rodiny“, a nejeden muž to nelibě nese. Oproti tomu žena, která má své druhé zaměstnání v teple domova, si odchodem ze zaměstnání jedině polepší. Práce v domácnosti a kolem domu či na zahradě je stále dost, čímž si dovede každou volnou chvilku smysluplně vyplnit.
Manželství jako přístav nebo němý dům
Mnoho párů se po téměř třicetiletém soužití nemiluje tak, jak zpočátku. Ale láska se neustále mění a vyvíjí, což by se mělo ukazovat i po proběhlých letech vztahu. Pokud si manželé nerozuměli od počátku, těžko se budou ve stáří milovat. Jejich vztah bude právě tím hluchým a němým svazkem, ve kterém nebudou mít potřebu si nic sdělovat, povídat si a být spolu. Budou žít vedle sebe, každý na „svém písečku“.
Někdy má právě v tomto období muž pocit ujetého vlaku, který se snaží dohnat navázáním milostného poměru s jinou, mladší ženou. Vztah mu sice zpočátku dává jisté naplnění, ale po čase většina poměrů končí, jenže spálených mostů, které má muž za svými zády je mnohem více. Od rozbité rodiny, zhrzené manželky a nechápavých pohledů svých dětí, mnohdy až po nemožnost najít nové bydlení.
Skupina párů, která však na svém vztahu neustále pracuje, mají ochotu ke stálému a vzájemnému přizpůsobování a snaze dávat i přijímat, mají velkou šanci si svoje manželství pěkně prožít i po mnoha letech.
Role prarodiče
Většinou již okolo 50. roku života přichází do rodiny nový človíček, který roli maminky obohatí o roli babičky. Vzhledem k dnes stále pracujícím prarodičům, příliš času na hlídání vnoučátek není, pokud se ale chvíle vyskytnou, využijte jich a snažte se se svými malými drobečky užít každičký okamžik. Za občasné rozmazlování, a sem tam i výchovnou důtku budou vděčni nejen jejich rodiče, ale i vnoučata sami.
Pozdní dospělost se dá opravdu proměnit ve „zlaté období“. Chce to jen chtít a mít nadhled. Což v tomto věku mnoho lidí přece jen už má.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
