Ne, toto není pojednání o tom, jak jsou děti v životě člověka vlastně zbytečné, ani varování před tikotem mateřských hodin. I když většina z nás matek miluje své ratolesti k zbláznění, není vše tak jednostranně růžové, jak to bezdětné – a po dítěti toužící ženy, vidí. A nemusí to být ani dámy o mateřství usilující, ale všechny osoby ženského pohlaví odrostlé dětským střevíčkům.
Co jste si bez dítěte užila a s dítětem zpravidla nemůžete?
- Odejít z domu, kdy se vám zlíbí. Ať jdete na pokec s kamarádkou nebo míříte do práce, máte-li mladší děti, sledování hodin je nezbytná nutnost. Pokud máte k dispozici spolehlivé hlídání, je vaše situace sice příznivější, ale stále musíte pamatovat na nutnost domluvy. Zkrátka absolutní volnost, kterou jste zřejmě zažívala před dětmi, je nenávratně ta tam (resp. minimálně do doby, než jsou vaše děti samostatné).
- Vrátit se domů kdykoliv chcete. Sbohem divoké párty do pozdních ranních hodin, chození po nákupech nebo kávičkování s kámoškami po pracovní době.
- Zajistit hlídání pro mladší děti. Máte-li po ruce ochotnou babičku, dědečka nebo kamarádku, plus pro vás. Nemáte-li, můžete si najmout profesionální hlídačku. Na mysl se ovšem neodbytně vkrádá otázka: „Mohu té osobě důvěřovat?“ Ať vám každopádně hlídání zajišťuje kdo chce, vždy se musíte dopředu domluvit a ochotu protistrany dost možná i něčím kompenzovat.
- S dítětem přichází takřka neustálý pocit obav nebo strachu. Ne že byste si stresem hryzala dennodenně nehty nebo nemohla spát (byť možná i takové chvíle přijdou), podvědomá opatrnost či obavy ale zřejmě nikdy nevymizí: aby bylo dítě zdravé, aby se mu nic špatného nepřihodilo, aby v životě narazil jen na ty „správné“ lidi…
- Tvořit neustálou zásobu jídla a přemýšlet co uvařit, aby to bylo zdravé a chutné.
- Pokud kojíte, omezení (i příležitostné) konzumace alkoholu.
- Poté, co vám domů přibyly děti, si ho zřejmě moc neužijete.
Čím starší děti jsou, tím více svobody nám rodičům poskytují. Není ale pravda, že by starosti či obavy s nimi spojené vymizely jako pára nad hrncem. Postupem času se akorát přetváří. Již lidová moudrost praví „malé děti malé starosti, velké děti velké starosti“.
Ale mít dítě, kterému máte tu čest vtisknout malý kousek sám sebe, své lásky, pochopení a možná i trošku toho životního směřování (což se ne vždy pořadí), za nějaké to odříkání přece stojí. Tak pevné nervy a veselou mysl!
Více článků najdete na portálu mamci.cz
