Děti dokáží být na své vrstevníky velmi tvrdé – kdekterý rodič to zná. Ať již ze svých vlastních vzpomínek na školní léta, z vykládání známých nebo z prožitků svých vlastních dětí. Často se přitom stává, že kolektivem nepřijímané dítě o svých potížích dlouho mlčí – a někdy o nich ani nedokáže promluvit (zejména za situace, je-li příliš malé a problém nastane třeba již ve školce).
Které děti jsou nejvíce ohroženy?
Nejčastěji jsou to děti, které nějakým způsobem nezapadají do průměru kolektivu. Jedná se např. o děti ze sociálně slabých rodin, děti s handicapem, děti fyzicky méně nadané anebo děti, které se po fyzické stránce vymykají standardu.
Co vás upozorní na problém
U předškolních a mladších školních dětí je to návrat počůrávání, nástup nočních můr, neadekvátní plačtivost, uzavřenost nebo naopak nevysvětlitelná agresivita projevující se v rámci rodiny – tedy v prostředí, kde se dítě cítí bezpečně. Problémy u starších dětí se mohou projevit bolestí břicha či hlavy. Dostavit se mohou i zažívací potíže. Dítě bývá podrážděné, přestává se chtít bavit o škole a spolužácích, případně se začne vyhýbat docházce do školy.
Jak z toho ven?
Základem je kvalitní rozhovor. Zkuste s dítětem o problému hovořit, nezametejte nic pod koberec. Pokud se vám dítě svěří, pokuste se situaci v klidu vyhodnotit. Ne vše je nutné řešit rovnou s vyučujícím, nastalé události někdy stačí doma důkladně rozebrat. Zkuste dítěti poradit, jak by se mělo zachovat, pokud by se záležitost opakovala.
V některých případech je ale nutné nečekat a jít si promluvit přímo s vyučujícím, třídní učitelkou nebo dokonce s vedením školy a pokusit se nalézt společné řešení. Nepočítejte však s tím, že se situace jako mávnutím kouzelného proutku změní a dítě druhý den o problému nebude vědět. Situace, kdy člověka kolektiv nepřijímá a svou nelibost mu dává řádně zakusit, jsou velmi nepříjemné a dítě si je v sobě často nese po celý život.
Pamatujte proto, že situaci je nejlepší začít řešit okamžitě a s co možná největším taktem k nepřijímanému dítěti. Pomoci může školní psycholog nebo jiný poradenský specialista.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Syna děti nepřijímají, ale jemu je to jedno. Je soběstačný. Problém nastal až ve škole. Po pohovoru ho přijali, ale stejně se ukázalo, že je na školu moc „malý“. Učivo zvládá, ale nerozumí si se spolužáky, ani s paní učitelkou, která na něj nemá čas, potřebuje průměrné žáky bez zvláštností. Spolužácí mají rádi kreslené filmy, komiksy, počítače apod. Syn preferuje knihy a vědu. Takže ze školy ho vyhazují (říkají tomu jinak, ale podstata je jasná), a do školky ho příjmout už nechtějí (je plno, je pozdě apod.). A co máme dělat?! Psychologové zklamali, zaměstnanci školy se ukázali jako lidi bez zájmu o žáky. Musí plnit úkoly, a to přesně podle daných postupů. Jakmile je něco jinak, vybočuje, nevědí si rady a snaží se „problému“ zbavit.