Sociálním dovednostem se učíme prakticky po celý život. Jsou to důležité dovednosti, díky kterým můžeme vstupovat do mezilidských vztahů, tyto vztahy si udržovat, anebo i ukončovat, podle toho, jak to situace vyžaduje. Děti s tímto učením začínají prakticky od narození.
Učení v rodině
Asi nejdříve se děti sociálním dovednostem učí v rodině. Proto je nesmírně důležité poskytovat jim dobré vzory i vzorce chování. Děti nás pozorují, jak se chováme k sobě navzájem, jak se chováme k sousedům, přátelům i rodinným příslušníkům. A zejména si všímají toho, jak se chováme k nim. A protože nejčastějším způsobem sociálního učení je napodobování, věřte, že budou napodobovat všechno, co jim sami předvedeme, pokud to povede k žádoucímu výsledku.
Například: Jestliže na děti často křičíme, děti si uvědomují, že funguje takový přístup, že silnější osoba křičí na slabší osobu, aby něčeho dosáhla.
Ostatně týrané děti také často samy někoho týrají nebo šikanují, protože se to takto naučily, je to jejich jediný způsob sociálního chování.
Na hřišti a pískovišti
Dalším sociálním dovednostem se batolata a předškoláci učí na hřištích a pískovištích. Na nás rodičích je, abychom je nechali, dokud je to možné. Aby si vyřešily problém s kyblíčkem a lopatičkou, který jim někdo jiný vzal. Zasáhnout bychom měli v případě, že se schyluje k „bitce“. Ale i tehdy musíme vysvětlit dítěti, co je přijatelné, a co už ne, a jak by se to dalo vyřešit jinak.
Například: Jiné dítě vzalo našemu lopatičku. Naše dítě chce lopatičku zpátky. Možností je několik:
- Můžou se o lopatičku přetahovat, až některá z maminek zasáhne.
- Naše dítě se může naučit větu: „Vrať mi prosím tu lopatku.“
- Naše dítě může zajít za námi jako rodiči a poprosit o pomoc.
Socializace dítěte mezi dospělými
Dítě se rádo socializuje mezi dospělými. Pozoruje je a může je napodobovat. Socializace probíhá nejen na úrovni řeči, ale i na úrovni chování, jednání, nonverbální komunikace. Každé dítě by mělo mít možnost vidět různé interakce mezi dospělými, aby si udělalo přehled o tom, jak se v které situaci dá zachovat. Mnohdy k tomu dochází zcela podvědomě, ale určitě se vzorce chování vrývají dítěti do paměti a později je bude samo schopné plnohodnotně použít.
Například: Na návštěvu přijde teta a pláče, protože se rozešla s dlouholetým přítelem. Maminka ji utěšuje, hladí po hlavě, domlouvá jí. Teta si nakonec utře slzy a usměje se. A dítě vidí, jak maminka konkrétně tetě pomohla.
TIP: Jako vzory pro socializaci jsou dobré i různé filmy. Sledujte je společně s dítětem a povídejte si o tom, co jste viděli, proč se ta která postava chovala tak, jak se chovala, nebo jak byste se v dané situaci zachovali vy.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
