Mateřská láska je brána jako něco samozřejmého, naprosto přirozeného a očekávatelného. Něco, co novopečenou maminku zalije při prvním pohledu na její čerstvě narozené dítě a spojí ji s drobečkem ve svém náručí poutem nejsilnějším. A to vše ideálně hned v okamžiku zrození.
Takhle by si to představovala snad každá nastávající maminka (pakliže o tom vůbec přemýšlí, když je to věc tak samozřejmá). Jenže co když se příběh začne odvíjet podle méně příznivého scénáře a k lásce na první pohled tak nějak nedojde?
Porod – brána do nového světa
Porodem se hodně věcí v životě ženy (a nejen té) mění. Kromě silného koktejlu vyplavených hormonů dochází k životnímu střetu s realitou. Co bylo dříve skryto, nyní spatřilo světlo světa – miminko, o kterém maminka mnoho měsíců snila, představovala si ho a možná se i obávala, je najednou tu. To s člověkem zamává. Pokud navíc těhotenství neprobíhalo ideálně a bylo doprovázeno notnou dávkou stresu a obav, nevylekejte se, jestli nepříjemné pocity prosáknou i do poporodní rekonvalescence.
Viditelný i skrytý důvod
Cítit se po porodu jinak než zcela šťastně, je společenské tabu. A velmi citlivá otázka pro většinu maminek. Nebuďte na sebe přísná. Pokud vaše pocity nejsou právě takové, jaké byste si přála mít, vězte, že to s vysokou pravděpodobností nebude „nedostatkem lásky“. Vysvětlení je často mnohem prozaičtější.
- Jedním důvodem může být postižení děťátka, se kterým se jde jen špatně vyrovnat (i tehdy, kdy o něm předem víte).
- Druhým důvodem může být již zmiňovaný stres v průběhu těhotenství vyvolaný velkým strachem o zdraví nenarozeného miminka. Pokud jste většinu této doby prožila v obavách (či dokonce až hrůzu zažívala), zda toho malého drobečka uvnitř sebe donosíte, a pokud ano, zda bude zdravý a chytrý a krásný (doplňte si další ????), nedivte se, když se po porodu opět vynoří obavy. Ty někdy mohou přijít i opožděně – a zcela neočekávaně. Stačí, když někdo blízký nevině prohlásí třeba: „A neměl by mít ty pěstičky už otevřené? Ty jsi je otevřené měla hned po narození!“ A pochyby mohou být zpět. Je to přirozené!
Jsem špatná matka?
Lásku, radost a pochopení si zaslouží všechny děti, ale… s některými to jde zkrátka o něco lépe a rychleji než s jinými. Akorát se o tom zrovna nemluví. Za psychickou nepohodou často stojí úzkostné pocity v době těhotenství, porodu (pakliže se nevyvíjel podle představ) či pochyby vyvolané lékařským zhodnocením stavu dítěte po porodu. Každopádně nebojte. Na to, abyste se z „nejisté mámy“ stala „pohodovou mámou“ máte celý život. Není kam spěchat. Mateřství je celoživotní pouť, kterou prochází každá maminka. Jen startovací čáru má každá jinou, stejně jako úroveň obtížnosti. A na jejím konci není červený diplom ani metál, ale objetí a slova „mám tě moc rád maminko“.
Alespoň tak si to představuji.
Hodně štěstí všem!
Více článků najdete na portálu mamci.cz