Rozvod rodičů: V České republice je otázka, kdy si dítě může vybrat, s kterým z rodičů chce po rozvodu žít poměrně komplexní. Neexistuje pro ni pevně stanovený věk. Zákon o rodině a judikatura k tomuto tématu poskytují určité směrnice:
Věk dítěte a jeho názor
- Právní předpisy: V zákoně o rodině není jednoznačně stanoven věk, od kterého se může brát v úvahu názor dítěte o tom, s kterým z rodičů chce po rozvodu žít.
- Obvyklý věk: V praxi se často přihlíží k názoru dětí starších 12 let. Soudy však mohou brát v úvahu i názory mladších dětí. Obvykle sedmi až osmiletých, pokud jsou schopny formulovat své přání a mají k tomu dostatečnou duševní vyspělost.
- Zájem dítěte: Soudy se snaží rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte, což zahrnuje zvážení jeho osobnosti, vlohy, schopnosti, citové orientace a výchovné schopnosti rodičů.
Faktory ovlivňující rozhodnutí
- Životní poměry rodičů: Při rozhodování je brán ohled na stabilitu budoucího výchovného prostředí. Schopnost rodičů dohodnout se na výchově, citové vazby dítěte na rodinné příslušníky a hmotné zabezpečení.
- Citová orientace a zázemí dítěte: Soudy berou v potaz, jaké jsou citové vazby dítěte a jaké má zázemí u obou rodičů.
Praktické aspekty
- Možnosti péče: Existují různé formy péče o děti po rozchodu rodičů. Včetně výlučné péče jednoho z rodičů, střídavé péče nebo rozšířeného styku.
- Výživné na děti: Vypočítává se na základě doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti pro jednotlivé věkové kategorie.
Je důležité zdůraznit, že každý případ je individuální. Měl by být posuzován s ohledem na konkrétní okolnosti a potřeby dítěte.
