Časní čtenáři, tj. děti, které začínají číst slova a věty již mezi 3. a 4. rokem věku, tvoří podle odborníků specifickou skupinu v rámci rozumově nadaných dětí.
I když existuje více druhů nadání – někdy také talentů (např. výtvarný, hudební, sportovní…), rozumovým nadáním máme na mysli intelektové schopnosti jedince, které se v pásmu intelektové úrovně pohybují v mezích:
- 120-130 = nadaní (někdy jsou za nadané označováni již lidé od výšky IQ 110)
- více než 130 = mimořádně nadaní
Za průměrné IQ je považována hodnota 100. Uvedené hodnoty se vztahují k české stupnici.
Čím je dáno, že dítě začne brzy číst?
Podle informací na webu Centra rozvoje nadaných dětí je pro časné čtenáře typické rychlé osvojení abecedních znaků (písmen) a jejich správné přiřazení k slyšeným hláskám (přičemž ne každou slyšenou hlásku ve slově také píšeme). Tyto děti dokáží velmi brzy a přesně rozkládat slyšené slovo do podoby psaných písmen a naopak je zase skládat.
Podle zdokumentovaných případů rozeznávají některé děti písmena již v jednom 1 roce života, ostatní z této specifické skupiny kolem 2. narozenin.
Po této době přichází pauza, dítě své schopnosti nijak neprojevuje, někdy se dokonce zdá, že svou znalost zapomnělo. Dětem označovaným za časné čtenáře však v této době „vyzrává“ levá mozková hemisféra, odpovědná za spojování písmen do hlásek a slov. Po její aktivizaci a propojení činnosti s dříve používanou pravou hemisférou, odpovědnou za rozpoznávání písmen, dochází ke skutečnému čtení.
Vztah inteligence a časného čtenářství
Časné čtenářství není zárukou vysoké inteligence, je však jedním z jejích znaků. Naopak se nedá říci, že když dítě časným čtenářem není, nebude inteligentní. Jak již bylo řečeno, časní čtenáři tvoří specifickou – a dosud málo probádanou – skupinu v rámci intelektově nadaných jedinců. Je mnoho osob s velmi vysokým IQ, kteří se naučili číst teprve v první třídě základní školy, aniž by absence této časné schopnosti jejich mimořádné nadání umenšila.
Testování IQ a identifikace nadaných dětí
Toto téma by vydalo na několik článků. Existují různé druhy inteligenčních testů, přičemž žádný z nich není schopen změřit intelektové schopnosti zcela přesně. Vždy měří jen určitou jejich složku – např. oblíbené Ravenovy progresivní matice testují míru abstraktivního uvažování a komplexního chápaní.
Poradit se ohledně nadání svého dítěte, případně jej nechat otestovat, můžete v Pedagogicko-psychologické poradně. Testování IQ dále provádí společnost Mensa – mezinárodní společenská organizace sdružující nadprůměrně inteligentní osoby z celého světa.
- Testování dětí provádí společnost Mensa od 5-14 let. Pro vstup do Dětské Mensy je třeba úspěšně složit vstupní test odpovídající výsledku IQ nad 130.
- Členem Mensy (tedy ne její dětské varianty) se může stát osoba starší 14 let, která úspěšně složí vstupní test odpovídající výsledku IQ nad 130.
Podle údajů na stránkách společnosti Mensa dosahují IQ vyššího než 130 pouhá 2 % celkové populace.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Já jsem údajně četla písmena a slabiky nebo velmi krátká slova ve 2-2,5 letech. V dospělosti jsem zjistila, že čtu asi o polovinu rychleji než jiní lidé, v textu se jasněji orientuji, vyhledávám informace a pokud je motivace, asi se i o dost snáz učím. Inteligenčně jsem na tom normálně (106), ale tyhle schopnosti děsně pomohou 🙂 když před sebe dostanete formulář a druhý ještě neví, kam napsat svoje jméno, zatímco Vy už víte, které z políček jsou povinná a kam se podepsat… je to moc fajn 🙂 na druhou stranu vím, že jsem se všechno naučila sama, a když vidím děti, které jsou do rozpoznávání písmen nuceny, trpím. (A ony taky.)
Já se naučil číst až v první třídě, ale už od druhé jsem byl fanatický čtenář. V dětství jsem četl až 5 knížek denně a ještě dnes dokážu přečíst stránku jedním pohledem. Může za to moje těžké dětství se šikanou ve škole, takže jsem tam prakticky nechodil. Místo školy jsem šel rán o do knihovny a půjčil jsem si 4-5 knih a druhý den to samé. Když jsem přečetl všechno pro děti, tak jsem četl cestopisy, pak romány, detektivky a asi tak ve 13 letech jsem měl přečtenou všemožnou dostupnou literaturu včetně „dospělé“.
Propadl jsem v 7 třídě se sedmi pětkami a trojkou z chování. Spravedlivé by bylo, kdyby mě neklasifikovali, protože mě jednoduše neměli kde vyzkoušet, ale proč rovnou pětky i z hudební výchovy?
Nebyl jsem nijak nadaný, ale ZDŠ jsem i přes katastrofu v sedmičce vyšel z deváté třídy s vyznamenáním. V posledním ročníku jsem stihl rovnou dva. Jsem člen Mensy s IQ 150. Nikdo z naší rodiny nebyl nijak závratně chytrý, takže jsem to v genech neměl. Hrál jsem na vysoké úrovni šachy, programoval jsem a dodnes tvrdím jedno – škola mi nic nedala, jen mě zdržovala. Vše co umím, tu moji „chytrost“, jsem nabral v dětství, kdy jsem byl fanatickým čtenářem. Čtení nastartovalo rozvoj mého myšlení, pro můj mozek bylo automatické, že vstřebává informace a tak to zůstalo. Takže ještě opakuji jednou; nenarodil jsem se jako chytré dítě, ale jistou inteligenci jsem získal mnohaletým čtením, třeba i 10 hodin denně. Když si to uvědomuji, tak stále ještě žiji z té podstaty, kterou jsem načetl. Pro nadané čtenáře by měli raději vyhradit čas na čtení, místo zbytečných předmětů jako je dějepis a pod. Ty děti se stejně k tomu dostanou a budou to umět lépe než ti co se to naučili ve škole. Talent a zvídavost jim nedá, zvláště v éře Wikipedie.
Jenže dnes děti nečtou, raději se dívají na televizi, nebo sedí u PC. Zase nemají 13 dioptrií, jako jsem měl já…